Červenec 2010

Marie Rottrová rozezpívala publikum na Rock for People

13. července 2010 v 11:18 Rok -2010-
5.7.2010

http://media.novinky.cz/262/222620-gallery1-xn3fv.jpg

Vystoupení zpěvačky Marie Rottrové na festivalu Rock for People, jenž se v těchto dnech koná na letišti u Hradce Králové, vyvolalo aplaus u tisíce fanoušků. Když zpěvačka na závěr zazpívala slavnou píseň She's Gone od Black Sabbath, již Jarek Nohavica otextoval jako Lásko, voníš deštěm, objevily se v očích dívek slzy.

"Trochu mě to překvapilo, až takový úspěch jsem nečekala. Když všichni začali zpívat se mnou, tak mě to chvílemi až pletlo. Například při Lásko, voníš deštěm jsem chvíli nevěděla, kde jsem," svěřila se Rottrová. Dodala, že strach z vystoupení před publikem složeným částečně z příznivců rocku, punku a jiných stylů neměla.

"Bylo to úžasné, ještě nikdy se mi nestalo, aby čtyři tisíce lidí zpívaly Lásko, nevymřeš po přeslici," uvedla.

,,Dnešní koncert měl úžasnou atmosféru, možná to přehodnotím a začnu jezdit na akce, jako je Rock for People.''

Marie Rottrová po festivalovém vystoupení

Rottrová na podobných festivalech příliš nevystupuje, výjimkou byla před několika lety účast na Colours of Ostrava [celá zpráva] nebo ve slovenské Skalici.

http://media.novinky.cz/262/222620-original1-xn3fv.jpg
Marie Rottrová na festivalu Rock for People 2010

"Moc po festivalech nejezdím, protože si dělám stejně jako malé děti a učitelé dva měsíce prázdnin. Ale dnešní koncert měl úžasnou atmosféru, možná to přehodnotím a začnu jezdit na akce, jako je Rock for People [celá zpráva]," smála se Rottrová

"S takovým bigbítem za zády se to hraje," ocenila svoji doprovodnou skupinu, jejíž vedoucí Zdeněk Vřešťál zařídil vystoupení Rottrové na festivalu.

"Možná pořadatelé chtěli jenom Neřež a Zdeněk prosadil i mě, takže jsem tu možná byla omylem. Ale v tom případě to byl moc příjemný omyl," žertovala zpěvačka přezdívaná ostravská Lady Soul [celá zpráva].


Rottrová rozplakala posluchače a odjela na dovolenou

13. července 2010 v 11:11 Rok -2010-
5.7.2010

http://www.tyden.cz/obrazek/201007/4c31d12f6a103/rottrova-4c31d30c58dbe_275x183.jpg

Velké nadšení vyvolalo výjimečné vystoupení Marie Rottrové v jednom z festivalových stanů na Rock for People, kde jejím hitům aplaudovaly tisíce lidí. Když letos osmašedesátiletá zpěvačka o jednu až dvě generace mladšímu publiku na závěr zazpívala slavnou píseň She's Gone skupiny Black Sabbath, kterou Jaromír Nohavica otextoval jako Lásko, voníš deštěm, objevily se v tvářích některých přítomných dívek slzy.

"Trochu mě to překvapilo, až takový úspěch jsem nečekala. Když všichni začali zpívat se mnou, tak mě to chvílemi až pletlo. Například při Lásko, voníš deštěm jsem chvíli nevěděla, kde jsem," řekla po koncertu Rottrová. Dodala, že strach z vystoupení před publikem složeným částečně z příznivců rocku, punku a jiných popu více či méně vzdálených stylů neměla. "Bylo to úžasné, ještě nikdy se mi nestalo, aby čtyři tisíce lidí zpívaly Lásko, nevymřeš po přeslici," uvedla. 

Rottrová na podobných festivalech příliš nevystupuje, výjimkou byla před několika lety účast na Colours of Ostrava nebo ve slovenské Skalici. "Moc po festivalech nejezdím, protože si dělám stejně jako malé děti a učitelé dva měsíce prázdnin. Ale dnešní koncert měl úžasnou atmosféru, možná to přehodnotím a začnu jezdit na akce, jako je Rock for People," smála se Rottrová, která okamžitě po nedělním vystoupení odjížděla domů balit, před dnešní cestou na dovolenou. "Jedeme do Itálie za dobrým vínem a jídlem, prostě odpočinek se vším všudy," prozradila.


Rock for People: The Prodigy i Marie Rottrová nadchli

13. července 2010 v 11:08 Rok -2010-
5.7.2010

Druhý den festivalu Rock for People v areálu letiště v Hradci Králové byl pěkně divoký! Jako hlavní hvězda vystoupila britská kapela The Prodigy.

Úspěch měla i Rottrová!

Úspěch neměli pouze zahraniční interpreti a interpretky, ale i tuzemští umělci. Vystoupení Marie Rottrové (68) si nenechalo ujít 4000 fanoušků, kteří s ní společně zpívali hity She's Gone, Dívka, která spí jen tak, Lásko a další. Zpěvačka si atmosféru festivalu velmi pochvalovala, i když publikum bylo i o dvě generace mladší. Ihned po vystoupení odjela Rottrová domů balit věci na dovolenou, kterou stráví v Itálii.


Marie Rottrová o vysvědčení: Známky jsem věděla na 90% předem

13. července 2010 v 11:01 Rok -2010-
30.6.2010

Chomutov /EXKLUZIVNÍ MINIROZHOVOR/ - Vysvědčení, to jsou často stresy a křik, nespokojenost i "reklamace" ze strany rodičů. Není tedy nezajímavé zeptat se osobností, jak ony samy vnímaly čas rekapitulace, známek. Na otázky odpovídala zpěvačka Marie Rottrová, jejíž koncert možná 30. června od 20.00 hodin v chomutovském letním kině za odměnu navštíví s rodiči také pilné školačky. Takové, jaká ona sama v jejich věku bývala.

Marie Rottrová

Paní Rottrová, mívala jste jako školačka před vysvědčením trému, obavy?
Ani ne, bývala jsem svědomitá školačka. Jaké budu mít známky, jsem na 90 % vždy věděla předem.

Takže se nestávalo, že to bylo někdy zlé, průšvih? Alespoň podle vás?
Na nic významného si nevzpomínám...

Na časy školní docházky člověk často vzpomíná celý život. Byl to i váš případ, když vaši synové domů nosili vysvědčení?
Ano, někdy. Byla spousta situací, které byly podobné. Ale nikdy jsem to svým klukům neříkala.


Druhý manžel Marie Rottrové promluvil!

13. července 2010 v 10:55 Rok -2010-
3.6.2010

Druhý manžel Marie Rottrové promluvil!

Neautorizovaný knižní životopis Marie Rottrové vzbudil velké čtenářské ohlasy i zájem knihkupců. V knize Marie Rottrová s podtitulem Život plný not hovoří i druhý manžel ostavské Lasy Soul. A protože si zpěvačka vždycky své soukromí chránila a za svým druhým mužem se koncem 80. let minulého století odstěhovala do Německa, nikdo jej nezná přestože i on žije už řadu let zpátky v České republice. Poprvé veřejně promluvil nejen o svém životě s Marií až právě ve zmíněné knize, kterou vydalo nakladatelství XYZ. Čert na koze vám nyní z knihy Marie Rottrová - Život plný not nabízí rozhovor právě s Mariiným druhým manželem Georgem Burgersteinem!


http://www.certnakoze.cz/img/default/articles-other/4024-b.jpg


Pane Burgersteine, kdy jste si poprvé všimnul Marie Rottrové jako zpěvačky?
"Vzhledem k tomu, že jsem stejně jako ona ze severní Moravy, tak to bylo v podstatě okamžitě, jak začala zpívat. Začínala zpívat v Ostravě-Porubě a ještě nebyla tak známá. Poprvé jsem ji zaregistroval kolem roku 1970, už zpívala s Flamingem, ale to jsme se ještě dávno neznali. Přestože jsem ji obdivoval jako zpěvačku, ale nejsem typ, který by někde chodil a seznamoval se."

Zaujal vás něčím její hlasový projev?
"Samozřejmě! Uznávám jenom dvě Paní Zpěvačky. A to je Věrka Špinarová a Marie Rottrová. Trošku zvláštní hlas má Hanka Zagorová a pak existují miliony jiných, ale ty už mi nic neříkají. Vzhledem k tomu, že jsem rocker, tak mě zaujala už tím, že zpívala rockové věci. Její hlas, například když přezpívávala nějaké věci od Black Sabath, to je něco naprosto nenapodobitelného a úžasného. A i teď v jejím věku má hlas neustále na vynikající úrovni."

Kdy jste se s ní poprvé osobně setkal?
"Tuším, že to bylo v roce 1986 nebo ´87 když jsem vystavoval se svou německou firmou BTS International a Electro-Voice v Paláci U Hybernů. Měli jsme tam pronajatá obě dvě patra, každá kóje měla svůj nástroj, prostě bylo to obrovské. A Marie tam přišla se svými syny. Byl jsem tenkrát úplně vepředu jako uvítací výbor a samozřejmě jsem ji poznal. A nějak jsme se na tomto našem prvním osobním setkání do sebe zahleděli."

Přeskočila už tehdy pověstná jiskra?
"Ano, přeskočila."

Takže to byla láska na první pohled?
"Myslím si, že ano. Ani jsem nevěděl, jestli v té době s někým žije, zda je vdaná či zadaná. Prostě přeskočila jiskra."

Napadlo vás už tehdy, že by se z toho mohlo něco vyvinout, že by to mohla být vaše budoucí žena?
"Vůbec ne. Jediné, co mě napadlo, bylo to, že by mezi námi mohlo něco vzniknout, ale že bychom se měli brát, to mě nenapadlo ani ve snu."

A vy jste předtím byl ženatý?
"Ano."

A měl jste děti?
"Mám děti. Tedy moje děti už mají děti."



Jak dlouho trvalo to vaše oťukávání a chození, než došlo na svatbu?
"Mám dojem, že to trvalo asi jeden rok. Ona po té výstavě přijela jednou k nám do firmy koupit si nějaký hudební nástroj a to jsem se o ni ještě staral jako o významnou osobu. Ještě jsme si vykali. Pak mě Maruška pozvala k sobě na večeři a výtečně uvařila. Už si nevzpomenu, co to bylo, ale vím, že to bylo výborné. Přijel jsem k ní se známou, která mě v Československu zastupovala protože tu ještě byl težký bolševismus. Ta firma Zenit nás zastupovala u Kovu, Tuzexu, Strojimportu, zkrátka všude, kde jsme dodávali nástroje, vybavení studií a další věci pro muzikanty. A pak už to začalo tak nějak pomalinku více vřít a vyvinulo se to ve vztah. Nakonec z toho bylo sedm nebo osm let krásného soužití."

Jaká byla vaše svatba?
"My jsme vlastně měli dvě svatby. Jedna byla v Německu ve Stuttgartu, kde jsem bydlel. Nebrali jsme se v kostele, ale na stuttgartské radnici."

Byla to velká svatba?
"Nebyla, myslím, že nás bylo dohromady asi dvacet. Byli to naši přátelé, které jsme měli v Německu, většina z nich byli Čecho-němci, emigranti z osmašedesátého, kteří po vstupu vojsk opustili republiku a šli za lepším. Potom jsme měli svatební oběd a pak jsme jeli ke mně do domu. Tam jsme měli ještě naše nejlepší přátele a kolem deváté večer jsme vyjížděli na takzvanou svatební cestu."

Kam jste jeli?
"Měl jsem spoustu zákazníků a tím pádem mnoho práce a proto to byla jen krátká cesta - odjeli jsme na týden do Chorvatska. Nastartoval jsem své Porsche 911, dali jsme do něj jen pár věcí, protože se tam stejně moc nevejde a jeli jsme. Skončili jsme za Jugoslávskými horami v jednom údolí, protože jako řidič jsem toho už měl dost, tak jsem rozhodl, že se tam prospíme. To byla vlastně naše svatební noc."

Říkal jste, že jste měl dvě veselky, kde a jaká byla ta druhá?
"Ta byla až po naší svatbě v Německu. Na Moravě na Čeladné jsme měli posezení s rodiči a tak."

Jaké jste měl v Německu zaměstnání?
"Podnikal jsem. Měl jsem firmu, která se jmenovala BTS International jako Burgerstein Top Sound a dělal jsem velkoobchod pro Německo, Švýcarsko, Francii a Rakousko s určitými špičkovými nástroji z USA. Nástroje a studiové vybavení jsem dovážel do všech komunistických zemí jako bylo Polsko, Československo, Maďarsko, Jugoslávie a Východní Německo. Do republiky se hudební nástroje dovážely jen do Tuzexu a to ještě minimálně. Tenkrát většina českých muzikantů nakupovala nástroje u mě a musím říct, že někdy to byla velmi prekérní činnost dostat například peníze ven z republiky. Řešil jsem to přes kódování v kalkulačce, kde jsem si v Čechách napsal objednávky, zakódoval a ten balík peněz jsem vyvezl ven, v Německu odkodóval, podíval jsem se komu co mám na jakou adresu poslat a bylo to. Tenkrát za mnou jezdila spousta muzikantů, kteří hráli pod různými agenturami na Západě, na lodích i po barech a bylo tam denně spousta lidí, kteří si přijeli pro nástroj a museli už druhý den někde nastoupit a hrát."

A nebyl problém dostat ty nástroje přes hranice?
"Ne, normálně jsme je posílali vlakem, poštou a některé i spedicí. Dodával jsem techniku například i do Barrandovských studií, kde slouží dodnes."

Když jste se s Marií brali, měli jste spolu velké plány?
"Už jsme byli v docela zralém věku a proto jsme zhruba věděli, co nás čeká. Žádné velké plány jsme neměli a ani děti jsme neplánovali. Já jsem měl skoro v padesáti své sny a plány splněné a ani teď žádné plány nemám. Každý den přinese něco nového co ani neočekáváte. Když se dnes vzbudím, tak už dělám jen to, co mě baví, už nedělám to, co jsem celý život musel. A s Maruškou jsme měli krásný život. Mohli jsme si dovolit spoustu věcí, měli jsme výborné kamarády a přátele. Maruška jezdila ze Stuttgartu do Prahy na občasný koncert nebo natáčení."

Jak jste byl dlouho v Německu a jak jste se v něm vůbec ocitl?
"Byl jsem zaměstnaný na zásobování gigantického ostravského podniku Výstavba OKD, který budoval všechno - Nošovský pivovar, lázně, doly... Měl rozsáhlou výstavbu v Kuvajtu, v Saudské Arábii, prostě všude možně po celém světě jsme budovali cesty, mosty... Měl jsem funkci na generálním ředitelství, tak po mě pořád chtěli, abych vstoupil do KSČ, což mi bylo naprosto proti srsti. Když se mě ptali na vstup už potřetí a to stylem, jak je možné, že jsem k tomu zatím sám nedospěl, tak mi v podstatě nedali na výběr. Shodou okolností jsem v tu dobu dostal poprvé devizový příslib a jelikož má tehdejší manželka měla už dvě sestry v Basileji, zakázali mi Švýcarsko a povolili jen Německo a Francii. Jel jsem tedy do Německa, kde jsem měl vynikajícího kamaráda, který mě zavedl do firem, kde bych mohl pracovat. Měl jsem průmyslovku zakončenou diplomovou prací, tak se na mě tvářili velmi dobře. Rozhodl jsem se, že žít v této republice je pro mě nadále nemožné, protože bych buď ztratil práci a nebo musel vstoupit do té jejich zatracené strany. Ze zisku jsem to dělat nechtěl a proto jsem odešel. Jel jsem na druhou dovolenou, tentokráte do Bulharska. Vzhledem k tomu, že Rumunsko tenkrát nepouštělo přes svoji zemi, respektive měli benzinovou krizi a benzin prodávali jen za dolary a Československo dolary nedávalo, tak nás posílali přes Jugoslávii. Nakoupili jsme dináry a přes Maďarsko jsme jeli do Jugoslávie, ovšem už ne do Bulharska, ale do Ljublany. Tam pro mě přijel kamarád s pozváním bienigheimského starosty přímo pro moji rodinu, zašli jsme s ním na německý konzulát v Záhřebu kde nám na počkání dali víza, stejně tak i Rakušané a jeli jsme do Německa. Moje maminka byla Němka a díky tomu jsem dostal německé občanství."

Jak je to vlastně s vaším jménem?
"Původní jméno mého otce bylo Burgerstein a pocházíme ze Švýcarska. V roce 1948, kdy otec pracoval jako učitel, mu komunistická strana doporučila, aby si změnil jméno, protože po válce se prý s jeho příjmením dá jen těžko učit. Spolu se svým bratrem byli donuceni si změnit jméno, aby mohli normálně pracovat. Jelikož Burgerstein je hrad, tak se přejmenovali na Hradský. Já jsem se tedy narodil jako Hradský a když jsem přijel do Německa, tak jsem měl onen dopis komunistů, kterým doporučovali tátovi změnit si jméno a měl jsem i jeho originál rodný list, který mám dodnes schovaný. V Německu mi hned vrátili zpět naše původní rodinné příjmení a protože jsem byl Jiří, tak jsem zvolil Georg. Mí bratranci tady v Čechách to pak udělali také tak a vrátili se zpátky k našemu původnímu příjmení. Jméno Hradský, které jsem nosil do své emigrace nebylo naše původní jméno."

Takže německé občanství jste získal už jako Burgerstein?
"Ano. Věděl jsem celý život, že táta byl Burgerstein i když se jmenoval Hradský."

Jak jste to měl s němčinou?
"Babička neuměla téměř česky a děda už vůbec ne. Moje maminka mluvila se svými rodiči, když jsem byl malý kluk, jen německy a jelikož jsem odmítal chodit do školky, vyrůstal jsem u babičky, kde se mluvilo jen německy. Povídali jsme si, mluvili na mě, zpívali jsme a modlili se pouze německy. Vyrůstal jsem tedy dvojjazyčně, protože když jsem šel ven s kamarády, mluvil jsem česky. Pak dostal táta místo ředitele školy v Havířově, tenkrát se to ale ještě jmenovalo Bludovice a s babičkou jsem potom měl stále menší a menší konvezační styk až jsem němčinu skoro úplně zapoměl. Když jsem přišel do Německa, uměl jsem velmi málo, rozuměl akorát »guten tag« a ovládal jen několik základních frází. Jak jsem tam byl a mluvil, šlo mi to velmi rychle, slovíčka se mi začala vybavovat a do jendoho roku jsem uměl perfektně německy. Dokonce se mnozí divili, že mluvím bez přízvuku."

Jak fungovala Marie Rottrová v domácnosti jako hospodyňka? Byla třeba pořádná?
"Absolutně. A skvostně vařila. Skutečně je perfektní kuchařka a nikdy se nestalo, že by nějaké její jídlo nebylo dobré. Vařila i naší doze Astře, která denně dostávala kilogram masa. Já to odbýval, jen jsem ho nakrájel a trochu osmažil na másle, ale Maruška jí ho vařila i s mrkví, celerem a petrželí. Sám bych to býval hned snědl jak to vonělo! Jako kuchařka byla skutečně výtečná. A opravdu byla i velmi pořádná hospodyňka. Doma musel být pořádek a uklizeno, na to si skutečně potrpěla."

Jste labužník?
"Jsem. Kdykoliv jsem v nějaké cizí zemi, musím ochutnat jejich kuchyni. Miluju langusty a humry nebo steaky z argentinského hovězího. S Marií jsme v Německu často chodívali do řetězce restaurací Maredo, protože ona je také labužnice a velmi ráda jí dobré a kvalitní jídlo."

Jak dlouho jste spolu bydleli ve Stuttgartu?
"Od roku 1988 do roku ´90, kdy jsem otevřel v Praze spolu s Artií obchod, který se jmenoval Arta BTS. Byl to jediný obchod na hudební nástroje v Československu a byly tam takové fronty, že jsem to ještě nikdy neviděl."

Marie v rozhovorech na dobu, kdy žila v Německu, vzpomíná, že byla docela nemocná, co jí bylo?
"Nebyla nemocná, byla unavená. Unavená z práce v Československu, protože už jí nebylo dvacet let. Od mládí zpívala, koncertovala, nahrávala a tak si v Německu alespoň odpočinula. Když jsem začal v roce 1990 podnikat v Praze, přestěhovali jsme se k ní. Do našeho baráku ve Stuttgartu jsme střídavě jezdili jenom zalévat kytky. Měli jsme tam hydroponie, které vydržely měsíc bez vody. Tak jsme tam vždy zalili kytky, vybrali poštu a po čase jsem ten dům prodal."

Kde jste bydleli když jste se přestěhovali do Prahy?
"Ve Dvouletkách ve Strašnicích, kde Maruška bydlela než se za mnou odstěhovala do Německa. Pak jsme začali stavět v Kolovratech, kde jsem koupil pozemek. Trošku jsme to ale přehnali s jeho velikostí a občas jsme se tam hledali... Když jsme se rozešli, dům se prodal a ona si postavila domek kousek dál a bydlí v něm dodnes."

Když se vdala, přeletěla republikou fáma, že si vás vzala především proto, aby mohla jezdit bez omezení na Západ, co si o tom myslíte?

"To je naprostá blbost. Ona ani nijak netoužila cestovat na západ. Byla spokojená tady, protože tu byla slavná a známá zpěvačka. Na západě neměla žádné známé a v Německu jsme věděli dřív než v Československu, že padne komunistický režim. V Praze měla fanklub, společně jsme tam jezdili a společně jsme v roce 1989 chodili cinkat klíči na Václavák. Potom jsme byli u Karla Gotta na jeho padesátiny a tam podepsala Několik vět. Ptala se mě, jestli s tím souhlasím, odpověděl jsem, že samozřejmě. Nebydlela tu, tak se jí nemohlo až tak moc stát, tak to podepsala. Sice jí okamžitě zakázali zpívat, ale to nebyla zase taková velká tragedie, protože jsme stejně věděli, že režim brzy padne."

Nežárlil jste někdy na její práci, že jí nemůžete mít v Německu tak často?
"Když jsme se vzali, tak byla pořád v Německu. Do Česka vždycky jen dojížděla když měla nějaké koncerty nebo natáčení. Pokud jsem měl čas, tak jsem jel občas na koncert s ní a po něm jsme jeli domů - vzpomínám si, že jsem s ní byl například na jejím koncertě v Plzni."

Jak vás přijali její synové?
"Výborně. Oba jsou skvělí muzikanti, Vítek je takový aktivnější člověk a byl to výtečný baskytarista a bubeník. Teď dělá hudebního manažera. Starší Martin byl takový klidnější a vyrovnanější člověk a velmi dobře se uchytil v Kanadě, kde dělá producenta a filmovou muziku. Oba mě přijali velmi dobře, protože jsme všichni byli muzikanti. A muzikanti jsou dobří lidé."

Jak se jmenovala skupina, ve které jste hrál než jste emigroval do Německa?
"Kapela se jmenovala R.U.R. a já jsem v ní hrál na kytaru. Zajímavé je, že v součastnosti jsme se zase všichni sešli a hrajeme jako dřív. Ba co víc, jde nám to skvěle a perfektně nám to šlape. Myslím, že to je i tím, že jsme vyzráli a už si to umíme pěkně užít."

V Německu jste měl za sebou obrovský kus práce, rozjetý byznys, kontakty, občanství... Proč jste se rozhodl vráti zpátky do Čech?
"Protože jsme jako firma měli zastoupení všech těch věhlasných značek pro Českou republiku. A po sametové revolici jsem věděl, že po tom budou lidé hned skákat. Udělali jsme první takovou firmu v Československu, ta zastoupení šla s námi a byli jsme první obchod s hudebními nástroji u nás. I když nechat v Německu patnáct let práce nebylo jen tak. Ve finále jsme na tom ztratil milion dvě stě tisíc marek."

To je obrovská částka, jak se to stalo?
"Měl jsem společníka, který ke mně přišel v roce 1984 a přinesl sebou nějaké zastoupení značek a chtěl se mnou pracovat. Byl hrozně fajn a strašně pracovitý, takže ho dokonce ani moje maminka nepodezřívala z ničeho nekalého. Jenom Marie mi říkávala: 'Dej si na toho Jürgena pozor!‛ A jak jsem byl tady a on v Německu, tak jednoho dne udělal velký podraz. Najednou všechen majetek firmy včetně skladu za cirka 780 tisíc marek převedl na svoji vlastní firmu bez toho, aniž by mi něco řekl. Firma sice byla dál moje, ale už nic neměla. Soud samozřejmě dopadl v jeho neprospěch, vyhrál jsem ho, jenže stejně mi nic nezaplatil, protože v té době už měl založenou společnost v Dubaji a byl nedosažitelný."

Když jste se rozhodl přesídlit zpátky do Čech, přivítala to Marie s radostí?
"Moc ne, protože se jí v Německu líbilo. Navíc jsme tam měli fajn přátele, bylo tam čisťounko, lidé byli klidnější a vlídnější. V té době to tady bylo strašně hektické, ale stálo to zato."

Kdy jste po vašem návratu do Prahy začal pozorovat nějaké trhliny ve vašem vztahu s Marií nebo jste měli neshody už dřív?
"V našem vztahu byla jen jediná trhlina, ale o té vám neřeknu. Nemůžu, protože to je vyloženě privátní záležitost a právě kvůli ní jsme se rozešli. Rozešli jsme se naprosto korektně jako dva rozumní dospělí lidé a dodnes nemáme ani jeden důvod na toho druhého nadávat. Naše děti už byly dospělé, spolu jsme žádné neměli a na rozdělení majetku jsme se naprosto dohodli. Rozvedli nás na první stání."

Rozváděli vás v Praze nebo v Německu kde jste se vzali?
"V Praze."

Kdo podával žádost o rovod?
"Ona, já jsem neměl čas, ale bylo to naše společné rozhodnutí. Možná by se to ještě bývalo dalo nějak spravit, ale někdy v člověku zůstane taková záležitost, které věří a bude jí věřit až do smrti i když to není pravda. Už se to zkrátka nedá vzít zpátky nebo napravit. A i kdyby se to napravilo, tak by člověk pořád žil s takovým pocitem, že tam je nějaká tříska, která neustále pobolívá nebo je cítit a to v našem věku a postavení nemá smysl. Můj životní názor je, že člověk má využít ten krátký čas, který tady na světě je, jak nejlépe a nejkrásněji umí. Ona má teď přítele a já jí přeji jen to nejkrásnější a ať si užije podzim života."

Pochopil jsem správně, že váš vztah rozbila nevěra?

"Opravdu to je privátní záležitost, o které vám nic neřeknu."

Kdyby jste to své životní období s Marií Rottrovou měl nějak zhodnotit, co by vás napadlo?
"Že není čeho litovat. Doufám, že si to nemyslím jenom já, ale i ona. Prožili jsme spolu krásných sedm let života. Ten poslední čtvrtrok sice už bylo občas nějaké zaskřípání, ale pořád jsme byli k sobě naprosto korektní, protože ani jeden z nás není pruďas. Život s ní mi pomohl po našem návratu do Československa poznat spoustu lidí, které bych bez ní nepoznal i když jsem byl slavná osobnost mezi muzikanty, protože všichni ode mě měli hudební nástroje. "

Jak vlastně žijete nyní?
"Naprosto skvostně. Ale s ní bych určitě žil taky takhle dobře. Mezi námi byl určitý věkový rozdíl. Podle mého názoru není dobré, když je žena o moc starší, než muž. Když je žena o hodně mladší než muž, tak to tak nevadí. Staršího muže si bere mladá žena ze dvou důvodů - buď je finančně zajištěn a nebo ho skutečně miluje. To druhé je sice krásnější, ale to první častější."

Ve vašem vztahu s Marií byl starší kdo?
"Marie, o sedm a půl roku."

O kolik let je mladší vaše současná partnerka?
"O deset let."

Co dělají vaše děti, inklinují také k muzice?
"Vůbec. Asi proto, že nemám žádného kluka. Moje dcera z prvního manželství žije v Ostravě a dělá odbornou zdravotní sestru na složitém lékařském přístroji. Dcera z druhého manželství je ve Stuttgartu, respektive Bietigheimu a pracuje na místním městském úřadu."

Oženil jste se znovu po rozvodu s Marií?
"Ne. Já se už ženit nebudu, jsem spokojený. Myslím si, že toho ženění už bylo dost. Navíc mám dojem, že lidé spolu mohou žít naprosto skvostně aniž by k tomu měli požehnání státu či církve. Také jsem vypozoroval, že když se člověk ožení, tak vztah nějakým způsobem ochladne. Když budu cítit, že umírám, tak všechny věci napíši na svou součastnou partnerku a tím budu mít věci uspořádané. Nepotřebuji se ženit, třikrát mi to stačilo."

Kde teď žijete?
"Na Moravě, nedaleko Ostravy. Na Těrlické přehradě jsem si nechal postavit vilku se zahradou, bazénem a letní grilovací kuchyní. Peněz mám dostatek a proto už nepodnikám a jen si naplno užívám každý den, který můžu ve zdraví prožít."

Knihu si můžete objednat za speciální cenu zde:



Tento muž byl osudovou životní láskou Marie Rottrové!

13. července 2010 v 10:51 Rok -2010-
5.5.2010

Tento muž byl osudovou životní láskou Marie Rottrové!

První knižní neautorizovaný životopis Marie Rottrová s podtitulem Život plný not se dostal na knižní pulty v pondělí a okamžitě se těší velkému zájmu. Pražské nakladatelství XYZ zmapovalo umělecký i životní příběh naší ostravské Lady Soul a nevyhýbá se ani Mariiným osudovým mužům. Její největší životní láskou byl muzikant z její kapely Flamingo - Richard Kovalčík. Jaký silný byl jejich vztah vám prozradí ukázka z knihy:

Marie si totiž jen velmi těžce hledala partnery, protože je velmi náročná nejen na sebe, ale i na své muže. Navíc vždycky chtěla mít vedle sebe člověka silnějšího a lepšího než je sama. Opačný případ jí připadal nedůstojný a zahanbující. "Muž má být tak silný a dobrý, aby v nejlepším slova smyslu ovlivňoval svou ženu. Zdá se mi to krásné," tvrdila Marie.
Richard Kovalčík vystudoval střední průmyslovou školu. První hudební profesionální krůčky získal v Modern Jazz Sextetu Ivo Pavlíka. Po odchodu od Ivo Pavlíka založil v podstatě pro Marii vlastní soubor Flamingo. Pracovní vztah s Marií postupně přerostl i do soukromí a přestože byl ženatý a ona vdaná, svým citům neporučili, ale naopak podlehli. Kovalčík se tak stal na několik let nejen kapelníkem Mariiny skupiny, ale i jejím přítelem.
"Richard skládal pro Flamingo písničky, aranžoval je, rozepisoval noty, vedl zkoušky, jednal s pořadateli, jezdil s mikrobusem, nosil na zádech aparaturu do sálů... Dělal pro kapelu všechno, co vůbec udělat mohl," přiznala Marie. A mimo písní pro ni, skládal i pro Hanu Zagorovou - například song Svatej kluk nebo orchestrální skladby Černá orchidej, Malovaná kapela. Rovněž spolupracoval s Ostravským rozhlasovým orchestrem.
Po rozvodu se musela Marie jako rozvedená matka dvou synů, tedy samoživitelka, začít pořádně otáčet, aby kluky uživila."Dokázala jsem to jen díky mamince, bez ní by to nešlo, protože jsem měla i dvacet koncertů do měsíce, k tomu natáčela, jezdila na zájezdy. Taky mi pomáhala tchyně, o prázdninách si brala kluky na chalupu v Jeseníkách, když jsme s kapelou hráli v zahraničí," říká Marie s tím, že většinou měla dva koncerty denně, aby uživila kapelu a zároveň si vyšetřila v měsící alespoň týden volna, kdy byla doma a mohla se plně věnovat synům.


Smrt osudového muže Richarda Kovalčíka
Těmi smutnými dny, kdy je hodně zatažená obloha, myslela Marie smrt své tehdejšího přítele a kapelníka Plameňáků Richarda Kovalčíka. Skladatel, aranžér a trumpetista zemřel 12. března 1975 v Ostravě v nedožitých osmatřiceti letech. Kovalčík byl Mariiným osudovým mužem a jeho předčasná smrt ji citově velmi zasáhla a částečně i přibrzdila její další kariéru. "Osudovým partnerem byl pro mne kapelník Flaminga, který však tragicky zemřel. Měla jsem ohromné štěstí, dávala jsem mu maximum a on mi stejnou mírou vracel," řekla Marie v Plzeňském deníku.
"Bohužel do jejího života zasáhl její partner - životní, fatální partner profesionální a několik let i životní partner - Richard Kovalčík, což byl úžasný člověk, ale svým předčasným odchodem, svou smrtí, která Marii velmi zasáhla," přiznal Miloš Zapletal v roce 2007 v televizním dokumentu České televize režiséra Jana Mudry Hvězdy Moravy.
A další její kolega a kamarád Jaroslav Wykrent pokračoval: "Marii život nešetřil, ale vždycky se z toho dokázala dostat s takovou grácií a takovým nadhledem, že by jí to mohli závidět. Na rozdíl od řady dalších hvězd Marie dokáže životem procházet se šarmem, s úsměvem na rtech i když je jí těžko, o čemž vědí jenom její nejbližší, nevykřikuje to na každém rohu..."
"Marie písničku Láska zpívala úplně jinak za života Richarda Kovalčíka a úplně jinak ji zpívala potom. Byl jsem účasten toho jejich vztahu i toho odchodu a toho všeho, tak mi úplně šel mráz po zádech, když jsem ji slyšel zpívat tu písničku po Richardově odchodu. Vyzpívávala se v ní z toho svého neštěstí, ze svého smutku, z té své vzpomínky... Mariina velikost byla v tom, že ona své pocity dovedla přetransformovat do písniček, to bylo na ní strašně silné," dodal v ojedinělém televizním dokumentu režiséra Mudry Miloš Zapletal.
"Pamatuji si, že Richardova smrt byla pro Marii velikou ránou. Byla jsem v té době mladá holka, přesto jsem to vnímala," říká i zpěvačka Heidi Janků.
Na rozloučenou se svou velkou láskou Richardem Kovalčíkem Marie natočila písničku To mám tak ráda. "Tahle písnička pro mě byla rozloučením s mojí velkou životní láskou, kolegou Richardem Kovalčíkem. Zemřel v sedmatřiceti letech a Jiřina Fikejzová mi tuhle píseň napsala přímo na tělo. Byla o Richardově odchodu a já se do té písničky zamilovala. Byla pro mě terapií a ráda ji zpívám dodnes. Je krásná." S písně se stal hit a její text si lidé pobrukují dodnes: »To mám tak ráda, to tedy mám moc ráda, Ty kapky deště na římse, A chvíli, v které dovím se, že odcházíš...«
Ze smrti Richarda Kovalčíka se Marie dlouho vzpamatovávala. Navíc rok po něm zemřel její milovaný tatínek Vladimír Rotter. Stalo se tak v úterý 16. března 1976 v Ostravě a scházelo pouhých devět měsíců, aby oslavil osmdesáté narozeniny. "Krátce po odchodu jednoho drahého člověka mi odešel další. Zemřel mi tatínek. Byla jsem na dně. Trpěla jsem hrůzou ze samoty a nebyla jsem schopná sama překonat situaci. Ze všeho nejvíc jsem toužila po klidu a bezpečí. Chtěla jsem partnera na celý život a nic už neměnit. Ale život je změna, a tak i tento vztah byl předurčen k zániku," přiznala Marie, které vstoupil do života nový muž - a jak jinak - byl to opět muzikant, tentokrát saxofonista z Plameňáků Rudolf Březina.

Na naší fotografii - obalu singlu Flaminga jsou zleva: Radek Dominik, Jan Hasník, Marie Rottrová, Vladimír Figar, Jiří Urbánek, Petr Němec a Mariina osudová láska - Richard Kovalčík.


Marie Rottrová: VŠE o jejích láskách

13. července 2010 v 10:40 Rok -2010-
10.5.2010

Marie Rottrová

V těchto dnech vychází v nakladatelství XYZ zajímavá knížka s názvem Marie Rottrová, neautorizovaný umělecký a životní příběh ostravské Lady Soul. Autory jsou Miroslav Graclík a Václav Nekvapil a přinášejí přběh populární, národem milované zpěvačky, která před pár týdny vstoupila do andělské Síně slávy. Kniha nabízí pohled na její úspěšnou kariéru i do jejího soukromí. Které muže charizmatická zpěvačka okouzlila? Jaká je babička? Jak se seznámila se svým současným přítelem? A my jsme pro vás sehnali to nejzajímavější z knihy, přečtěte si ukázky. A o čem jiném než o lásce, je přeci květen...

http://mm.denik.cz/91/2c/image001rottrovakniha_denik-galerie.jpg

Svatba a dvě děti

Ještě než se z Marie stala profesionální zpěvačka, přišla osudová láska a Marie se vdala. "Bylo mi dvacet, on zpíval, byl amatérský letec, dělal leteckou akrobacii, uměl o ní nádherně vyprávět a byl to pěkný chlap…" prozradila po letech, co ji na jejím milém nejvíc přitahovalo. Seznámila se s ním, když začala zpívat na nedělních čajích v kulturním domě s amatérskou skupinou, ve které hrál na kytaru.

"Chytří, úspěšní, se smyslem pro humor. Vůbec mi přitom nezáleží na barvě vlasů či očí. Muž, kterého začnu obdivovat, musí vždycky v něčem vynikat. Ale tak to asi funguje u mnoha žen, a proto by se muži měli víc snažit!" prozradila Marie, jací muži jí imponují. Vzhledem k tomu, že vyrůstala v konzervativní a křesťanské rodině, věřila, že se vdává poprvé a naposledy a že s manželem bude šťastná až do smrti. Že by se třeba někdy mohla rozvést, to si nedovedla představit.

V sobotu 13. října 1962 si v hrušovském kostele, kde hrával její otec na varhany, maminka zpívala ve sboru a sama Marie v něm prožila velkou část dětství, vzala za muže o rok a půl staršího kytaristu a skladatele Vlastimila Kučaje. A stala se z ní mladá paní Marie Kučajová. Když ovšem zpívala, dál používala své dívčí příjmení Rotterová, pod kterým už byla v ostravských hudebních kruzích trochu známá.

Mariin první muž se narodil 25. dubna 1940 a vyučil se zámečníkem. Hudební kariéru začínal jako kytarista v beatové skupině, ze které přešel do Metronomu B a poté zakotvil v kapele The Majestic, která vznikla koncem roku 1966 a zpívala v ní Marie.

Začátkem sedmdesátých let byl členem populární ostravské skupiny Bukanýři, se kterou zpívali Marie Hanzelková a Jan Matouš. V Bukanýrech začínala svou pěveckou kariéru v první polovině sedmdesátých let i Hana Buštíková z Valašského Meziříčí, pozdější polovina populárního dua Kamélie. Po vystudování stavební průmyslovky pracovala jako projektantka v rožnovské Tesle a jako amatérská zpěvačka se zúčastňovala nejrůznějších pěveckých soutěží. Profesionální dráhu zpěvačky odstartovala právě v ostravské folkové skupině Bukanýři, se kterou vystupovala téměř tři roky. Poté přijala nabídku na vystupování v koncertním programu Josefa Laufera, odstěhovala se do Prahy a vydala na sólovou kariéru. Začátkem osmdesátých let spolu s Danou Vlkovou vytvořila blonďaté dívčí duo Kamelie, které se proslavilo nejen u nás, ale i ve východním Německu.

Vlastimil Kučaj se podílel i na prvních dvou elpíčkách Bukanýrů, které vydal Supraphon - první se jmenovalo pouze Bukanýři, vyšlo v roce 1974 a zpívali na něm Jan Matouš, Hana Buštíková a Marie Hanzelková. Druhé album vyšlo v roce 1979 pod názvem Spievanky, Spievanky a zpívali na něm už jen Matouš s Hanzelkovou.

V tomto roce ovšem oba zpěváky nahradili Božena Lišková a Zdeněk Mann, kteří s Bukanýry natočili další elpíčko Děti z konce století, jež vydal Supraphon v roce 1981.

První manželství skončilo rozvodem


V profesní kariéře zažívala Marie jeden úspěch za druhým a její hvězda stále stoupala. Podstatně hůře se jí ale dařilo v soukromí. Její manželství s Vlastimilem Kučajem skončilo po deseti letech rozvodem. Oba už totiž dávno měli jiné lásky. "Vdávala jsem se moc brzy. Bylo mi dvacet a manželovi jedenadvacet. Nebyli jsme zralí. Manžel byl muzikant a nakonec jsme každý chtěli dělat jinou hudbu, až jsme se rozešli, i když mě nikdy předtím nenapadlo, že bych se někdy rozvedla," přiznala Marie a nikdy se víc o svém prvním manželství nechtěla bavit.

Výjimku udělala až na konci roku 2009 v týdeníku Ona Dnes: "Nebudu tvrdit, že to byla chyba jen toho druhého, já na tom rozpadu manželství mám také svůj podíl. Když jsem se vdala poprvé, byli jsme s manželem z absolutně rozdílných rodin, každý jsme byli úplně jinak vedeni, vychováváni. Manžel například vůbec neuměl dávat najevo náklonnost, lásku, nikdy mě neoslovil křestním jménem, vždy to nějak obešel. Byl to neosobní vztah. Ale nebyla to jeho chyba, on za to nemohl, byl strašně limitovaný výchovou," prozradila Marie šokující pravdu.

"Naše manželství byla chyba, i když vlastně nebyla. Nemůžu o tom mluvit jako o chybě, protože díky manželství mám dva syny. Po rozvodu jsme spolu dál pracovali, psal pro mě krásné písničky. Stalo se. Byla to zkušenost. Vlastně to byla v mém životě dobrá věc, i když skončila rozvodem," přiznala Marie.

I když se s mužem rozvedla, ona a především synové s ním byli dál v kontaktu. "Vždy jsem si ale uvědomovala závažnost rozchodu i manželství a nikdy jsem kluky proti tátovi nehecovala. Vždy jsem o něm mluvila hezky a často se vídali. I tchány jsme často navštěvovali a měli jsme spolu hezký vztah. Myslím si, že kluci nikdy nepocítili tíhu rozvodu tak, jako některé děti, které jsou citově vydírané otcem nebo matkou a žijí intrikářským životem rodičů. Je to chyba. Intrik a starostí by se měli děti ušetřit. Dětem by se měl co nejvíc ponechat dětský život."

Přestože se Marie rozvedla, její synové nepřišli o dědečka a babičku z otcovy strany a rodiče bývalého muže měli dál rádi i ji. "Každé manželství přece prošlo fází, kdy bylo krásné. Lidé v něm nežili jako nepřátelé! A rodiče by měli myslet především na své děti a uvědomit si, že i ony mají své vazby. Po rozvodu stále milují nejen druhého rodiče, ale i babičku a dědečka. Pokud se vztahy v rodině nezpřetrhají, zůstanou dětem veškeré hodnoty. Opravdu jsem měla štěstí, že jsme se s rodiči bývalého muže stále měli rádi. Kupovali jsme si dárky k Vánocům, narozeninám. Nikdy pro mě nepřestali být blízkými lidmi. Stále jsme vnímali vzájemný respekt a lásku. Byli přece prarodiči mých dětí!"

A nakonec dokonce i prozradila, proč se s manželem rozešli: "V našem vztahu nebyla láska, nebylo tam to, po čem jsem tehdy toužila, co jsem si představovala. Když jste mladá, samozřejmě toužíte po lásce, potřebujete ji. Manželé jsme nakonec byli deset let, ale poslední dva roky jsme už žili od sebe."

Marie vyrůstala v patriarchálním modelu rodiny a to samozřejmě ovlivnilo i její první manželství "Rodina vás vždycky ovlivní ze všeho nejvíc. Byla jsem vzorná žena, která vařila teplé obědy, večeře. Když se narodili kluci, všechno jídlo jsem jim připravovala sama, nic hotového jsem nekupovala, žádné konzervy nebo přesnídávky. Náš vztah s manželem se sice točil kolem rodiny a muziky, ale to podstatné, láska, to tam chybělo," rozpovídala se Marie o svém soukromí v Oně Dnes. A přiznala, že v manželství dělala i kompromisy. "Když jsem je přestala dělat, tak se rozpadlo. Kompromisy jsou důležité, ale musí je dělat oba dva. Jakmile je dělá jen jeden, je to špatně a vztah nevydrží. I když jsou případy vztahů slavných herců a jejich 'neviditelných' žen, které vydržely navzdory tomu, že kompromisy dělala jen jedna strana. Ty ženy nejspíš musely celý život dělat neuvěřitelné ústupky, protože jejich muži většinou byli velcí bonviváni a flamendři. I takové vztahy existují, to je bezmezná, oddaná láska, možná až závislost ženy, která se nechce osamostatnit, vyhovuje jí být odkázána na muže," řekla Marie s tím, že by možná něčeho takového byla taky schopná, ale nezažila to. Je totiž domácí typ, baví jí vařit, starat se o druhé a dokonce má ráda i domácí práce.

"Kučaj byl šikovný muzikant, hrál v Bukanýrech, ale hodně pil. V devadesátých letech potom zemřel na rakovinu," vzpomíná Ivo Pavlík.

Bývalý manžel jí dál skládal hezké písničky. Třeba na albu Já a ty z roku 1983 má dvě autorské skladby - Jako pápěří a Takové divné hry, které nejen složil, ale i otextoval. A i na dalších Mariiných albech měl vždy aspoň jednu písničku. "Z manžela se stal kamarád, který mi psal písničky," konstatuje Marie. A možná mu tak vrací dluh, kdy jí v podstatě se skupinou Majestic přivedl k poloprofesionálnímu zpívání a ona jej i kapelu po pár letech opustila a šla za lepším do Flaminga.

"Marii mám opravdu srdečně ráda jako člověka a stejně bych ji měla ráda i kdyby nezpívala. Hodně mě překvapila, protože když byl na smrtelné posteli její bývalý manžel Vlastík Kučaj, vzala si ho k sobě domů do Prahy a dochovala ho. Přitom byli hodně let rozvedení, všichni ho opustili a ona se o něj postarala až do jeho skonu. Tohle je obrovské gesto, za které má můj obdiv a úctu," přiznává Pavlíkova manželka Heidi Janků.

"Poslední čtyři měsíce jeho života jsem si ho vzala do Prahy a snažila jsem se, aby nebyl sám. Z druhého manželství, jež nedopadlo, měl syna, který se o něj nemohl starat, a proto jsem ho vzala k sobě," vysvětlila sama Marie. Vlastimil Kučaj podlehl rakovině 8. dubna 1997 v Praze jen pár dnů před svými 57. narozeninami.

http://mm.denik.cz/91/2c/f200911191659801_nahled.jpg

Novým přítelem je opět muzikant


Jak se zdá, Marie měla na muže smůlu, protože i její další velká láska zemřela na rakovinu. Po Kučajovi totiž žila s ženatým muzikantem ze své kapely Flamingo Richardem Kovalčíkem, který po pár letech rovněž prohrál boj s touto zákeřnou chorobou. Přitom Kovalčík byl její největší, dá se říci osudovou životní láskou s velkým L.

Marie si totiž jen velmi těžce hledala partnery, protože je velmi náročná nejen na sebe, ale i na své muže. Navíc vždycky chtěla mít vedle sebe člověka silnějšího a lepšího než je sama. Opačný případ jí připadal nedůstojný a zahanbující. "Muž má být tak silný a dobrý, aby v nejlepším slova smyslu ovlivňoval svou ženu. Zdá se mi to krásné," tvrdila Marie.

Richard Kovalčík vystudoval střední průmyslovou školu. První hudební profesionální krůčky získal v Modern Jazz Sextetu Ivo Pavlíka. Po odchodu od Iva Pavlíka založil v podstatě pro Marii vlastní soubor Flamingo. Pracovní vztah s Marií postupně přerost i do soukromí, a přestože byl ženatý a ona vdaná, svým citům neporučili, ale naopak podlehli. Kovalčík se tak stal na několik let nejen kapelníkem Mariiny skupiny, ale i jejím přítelem.

"Richard skládal pro Flamingo písničky, aranžoval je, rozepisoval noty, vedl zkoušky, jednal s pořadateli, jezdil s mikrobusem, nosil na zádech aparaturu do sálů… Dělal pro kapelu všechno, co vůbec udělat mohl," přiznala Marie. A mimo písní pro ni skládal i pro Hanu Zagorovou - například song Svatej kluk nebo orchestrální skladby Černá orchidej, Malovaná kapela. Rovněž spolupracoval s Ostravským rozhlasovým orchestrem.

Po rozvodu se musela Marie jako rozvedená matka dvou synů, tedy samoživitelka, začít pořádně otáčet, aby kluky uživila."Dokázala jsem to jen díky mamince, bez ní by to nešlo, protože jsem měla i dvacet koncertů do měsíce, k tomu natáčela, jezdila na zájezdy. Také mi pomáhala tchyně, o prázdninách si brala kluky na chalupu v Jeseníkách, když jsme s kapelou hráli v zahraničí," říká Marie s tím, že většinou měla dva koncerty denně, aby uživila kapelu a zároveň si vyšetřila v měsíci alespoň týden volna, kdy byla doma a mohla se plně věnovat synům.

"V patřičném čase jsem je zapsala na klavír, oni to vydrželi asi dva roky, ale nechtěli tam chodit, tak jsem je zase vypsala a řekla si, ať si v životě dělají to, co je bude bavit. Kupodivu tak kolem puberty se k hudbě oba vrátili, Martin ke kytaře, Vítek k bicím, ten je navíc samouk na kytaru a na oba nástroje hraje moc dobře," řekla po letech Marie. I tak měla výčitky, že kvůli koncertování a zpívání nebyla se syny tolik času, kolik být měla. "Snažila jsem se pracovat rozumně, nikdy ne příliš na úkor rodiny. Z poloviny měsíce jsem byla vždycky doma a věnovala jsem se svým blízkým. Možná v tom někdo vidí ochuzení mé kariéry, ale podle mne to byl spolehlivý recept, aby mě práce nepřestávala bavit, abych se na ni těšila. Zůstává mi pak i čas na rodinu, přátele, na přípravu repertoáru."

Přesto dodnes lituje, že se synům nemohla věnovat, jako kdyby měla osmihodinovou pracovní dobu třeba ve spořitelně a byla každý den s nimi doma. "Nikdy mi nic nevytkli, ale mě to dodnes mrzí. Když jsem byla mladá, dělala jsem kariéru, milovala jsem muziku, vydělávala peníze a šetřila na dům. Tak jsem to nebrala jako nějaký problém. Ale čím jsem byla starší, tím to pro mě bylo bolestivější a horší. Bohužel už se to nedá vrátit," přiznala v Oně Dnes. Možná i proto oba syny rozmazlovala. "Já jsem rozmazlující člověk. Jednou řeknu, ukliď si to, a když to není, tak to udělám sama. Neumím trvat na svém, neumím dělat dusno, v tomhle jsou rozmazlení, ale jsou i velice zodpovědní."

Synové k faktu, že mají mámu slavnou zpěvačku, přistupovali rozdílně. Martin se za ni prý dokonce styděl. Když se ho jednou zeptaly děti na koupališti, zda je ta zpěvačka jeho máma, zamračil se a řekl: "Ne." "Ale vždyť jsi s ní přišel," podivily se děti. "Je to moje teta," odpověděl jim a naštvaně odešel. Mladšímu Vítovi naopak dělalo dobře mít slavnou maminku a jednou se měl ve škole po nějaké lumpárně hájit slovy: "Ale moje maminka je Marie Rottrová."

Marie Rottrová bývá právem označována za českou Lady Soul. Během let se vypracovala z provinční ostravské zpěvačky až na hvězdu první velikosti, která zpívala duety s Karlem Gottem, Pavlem Bobkem a řadou dalších populárních zpěváků i herců. Mnoho let měla své pravidelné televizní pořady (Divadélko pod věží, Čin čin). V roce 2009 vstoupila Marie Rottrová do hudební Síně slávy. Kniha nabízí pohled na její úspěšnou kariéru i do jejího soukromí. Které muže charismatická zpěvačka okouzlila? Jaká je babička? Jak se seznámila se svým současným přítelem? I na tyto otázky najdete odpovědi v prvním knižním uceleném pohledu na život a kariéru Marie Rottrové. Doplněno o kompletní discografii zpěvačky a další faktografické údaje - přehled cen, televizních vystoupení, účastí na festivalech… Váz., 464 str., 299 Kč