Prosinec 2009

Marie Rottrová: Muže jsem opouštěla většinou já

24. prosince 2009 v 18:51 Rok -2009-
2009

Tato úspěšná zpěvačka je na scéně víc než čtyřicet let. V soukromí se jí však moc nedařilo. Dvakrát se rozvedla, pak byla jedenáct let sama. Teď žije s přítelem.

Marie Rottrová

V čem chodíte oblečená doma?
Teď v zimě nosím džíny a tričko, v létě většinou bílé plátěné kalhoty a bílé triko, protože se v téhle barvě cítím dobře. Někdy, když si chci večer u televize udělat velké pohodlí, tak si vezmu tepláky a mikinu, ve kterých je mi příjemně.
V teplácích si vás vážně neumím představit.
Rozhodně nejsem pořád za elegantní dámu. Ráda chodím i sportovně oblečená. Udělám si culík, natáhnu tepláky a je mi dobře. Ale je pravda, že jsem vždycky měla sklon spíš nosit elegantní módu. Mám ráda sukně a boty na podpatku. Ve dvaceti jsem dokonce nosila i klobouky.

Měla jste nějaký vzor v oblékání?
Určitě maminku. Ta vždycky chodila jako dáma. Nosila šaty, kostýmy, klobouky, pěkné kabáty, lodičky. A taky tetu, tatínkovu sestru, která žila s rodinou u nás v domě. I ona byla vždycky v šatech a střevících. Ženy u nás v rodině kalhoty vlastně vůbec nenosily. To až já. Když jsem v sedmdesátých letech poprvé vyjela s kapelou do Ruska na zájezd, byla jsem tam jediná žena,která měla kalhoty. Ostatní se za mnou kvůli nim otáčeli, přitom u nás už to v té době bylo běžné dámské oblečení.

V jaké rodině jste vyrůstala?
V muzikantské. Tatínek byl varhaník, byl dirigentem dvou pěveckých sborů, učil na střední škole hudební výchovu. Maminka byla dlouho v domácnosti. Do práce nastoupila až někdy kolem mých třinácti, šla dělat vychovatelku do družiny. I ona zpívala v tatínkových sborech.

Proč zůstala tak dlouho doma?
Dřív to tak bylo běžné. Byli jsme taková tradiční, konzervativní rodina s maminkou v domácnosti, kde se všechno řídilo podle tatínka. Klasický patriarchát. Ale tatínek rozhodně nebyl žádné macho. Maminka ho zbožňovala, všechno se točilo kolem něj. Možná to bylo tím, že byl o hodně starší než ona. Když jsem se narodila, bylo mu pětačtyřicet.

Myslíte, že je povinností ženy vypadat dobře?
Určitě. Když je žena mladá, vypadá dobře i nenalíčená, ale musí mít upravené vlasy. Ty jsou podle mne důležité, je to základ. Pokud je má umyté a lesklé, nic víc už vlastně nepotřebuje. Čisté nehty a oblečení, rty zdůrazněné leskem, to bohatě stačí. Čím je žena starší, tím více o sebe musí dbát.

Když to ženě sluší, nebo naopak, vypovídá to o ní něco?
Samozřejmě, buď že na sebe rezignuje, je jí jedno, jak vypadá, nebo že se chce líbit. A nejen mužům, hlavně sama sobě. Vypadat dobře je důležité kvůli vlastnímu sebevědomí. Když se žena dívá do zrcadla, je to znamení toho, že jí na sobě záleží.

Marie Rottrová

Mají takovou povinnost i muži?
Do určité míry rozhodně, ale nic se nesmí přehánět. U mužů to v případě péče o sebe platí dvojnásob. Chlap musí být hlavně čistý a musí decentně vonět. Přehnaná vůně a přehnané strojení se mi nelíbí. Rozhodně nemá žádný muž zapáchat koňským potem, pokud tedy zrovna jeho profese není obstarávání koní. (smích)

Stejně jako si vás nedovedu představit v teplácích, tak mám pocit, že jste žena, která zásadně nemluví sprostě. Nadáváte někdy?
Málokdy, a když už, tak většinou spíš z hecu.

Jak si tedy ulevíte, když jste rozčílená?
Tak to jsem schopná říct: "Stojí to všechno za ho..o!" (smích) Neříkám to pořád, opravdu jen výjimečně a spíš jako fór, jako nadsázku.

Co vás dovede opravdu vytočit?
Když mi někdo v něčem nevěří, a já přitom mluvím pravdu. Rozčílí mě také jakákoliv nespravedlnost.

Rozčiluje vás politika?
Rozhodně.

Tak to musíte být naštvaná asi dost často. Mnozí ji kvůli tomu raději přestali sledovat.
Natolik mě ještě neznechutila. Čtu denně několikery noviny, baví mě to.

Co vám na politice vadí?
Že se z ní vytratila slušnost a vzájemné naslouchání. Z politiků se staly tanky, které jedou dopředu hlava nehlava. Vadí mi jejich bezohledná cesta vpřed podobná buldozeru. Není to cesta za nějakými ideami, ale je to honba za mocí a s ní spojenými prebendami a výhodami.

Buldozer ale dovede udělat hodně práce.
Jenže to se o našich politicích rozhodně říct nedá. Oni spíš škodí, hrnou před sebou věci bez nějakého cíle.

Říká se, že politika je odrazem společnosti. Je to pravda?
Asi ano. Lidé, kteří u nás jdou do politiky, nemají ambice dělat něco pro ostatní, ale chtějí udělat jen něco pro sebe. Málokdo do ní jde za účelem služby veřejnosti. Čím dál víc se mluví o hrách, že je někdo hráč, ale já nechci volit hráče, já chci volit úředníky, dobré úředníky, kteří spravují to, co mají. Taky mi dost vadí slovník politiků.

Koho volíte?
Vždycky pravici. Tentokrát jsme měla dilema, ale už jsem rozhodnutá.

Jste spokojená se současnou úřednickou vládou?
Ta není vůbec špatná, naopak je dobrá. Nedává o sobě moc vědět, její členové se příliš nemedializují a takhle nějak by to mělo být. Strany by měly lidem představovat svůj program, vysvětlovat ho, než zaujímat stanoviska, ke kterým nemusí nebo nemají co říct.

Proč u nás nejsou politici, kterým jde o něco víc než jen o sebe?
Takoví politici tu jsou, ale není jich moc. Líbí se mi třeba Karel Schwarzenberg nebo Martin Bursík. Bohužel u nás volič nevidí do spousty věcí,musí se nechat vést především instinktem a odhadovat lidi podle toho, jak se v určitých situacích chovají.

Sama jste jeden čas uvažovala o kandidatuře do Senátu. Proč jste to nakonec vzdala?
Dostala jsem nabídku od lidovců, měla jsem k nim sympatie, protože můj tatínek byl krátce po válce tajemníkem lidové strany. Ale nakonec jsem jejich nabídku nepřijala. Začala jsem více zpívat, nemohla bych tu práci dělat tak, jak bych si představovala, a rozhodla jsem se zůstat u muziky. Spojit obojí dohromady nešlo.

Marie Rottrová

Přemýšlíte někdy o tom, co by tomu všemu tady u nás říkal váš tatínek?
Těžko říct, ale každopádně je mi líto, že se nedožil roku 1989. Moc po tom celý život toužil, žil Hlasem Ameriky, byl přesvědčený, že nás z toho všeho Američané dostanou. V sedmdesátých letech ho však ta myšlenka opustila a na všechno rezignoval. První, na koho jsem si v Listopadu vzpomněla, byl tatínek, který by byl moc šťastný. Bohužel zemřel v roce 1976. Tak jsme to za něj v rodině prožívali aspoň my ostatní.

Ovlivnil vás v názorech na politiku?
Strašně moc. Já jsem jako malá nechodila příliš ven s kamarády, milovala jsem sezení s dospělými, poslouchala jsem, o čem mluví. Teta mě vždycky vyhazovala z domu, to už mi bylo okolo sedmnácti, abych šla tancovat, ale mě bavilo poslouchat povídání dospělých, kteří nadávali na komunisty, mluvili o první republice, měli touhy, bavili se o situaci ve světě. Nasávala jsem to jako houba, odtud pramení můj zájem o politiku.

Dostávala jste pak už jako zpěvačka často nabídky vstoupit ke komunistům?
Nikdy. V Ostravě se vědělo, z jaké rodiny pocházím a jaký mám na režim názor, tak to ani nikdo nezkoušel. Od Pragokoncertu a ministerstva kultury jednou přišel návrh na titul Zasloužilá umělkyně. Ostravský krajský výbor KSČ to ale tehdy zamítnul, nepřáli si, abych ho dostala. Já jsem si oddechla, protože jsem přemýšlela, jak ho odmítnu. Žádná zasloužilá umělkyně jsem nebyla. Jednou jsme si pořádně rýpli. Když jsme měli desetileté výročí skupiny Flamingo, uspořádali jsme v Ostravě slavnostní koncert, na který jsme pozvali i Pavla Landovského. V té době měl zákaz mimo divadelní činnosti, ale nikde to nebylo černé na bílém. V první řadě sedělo pár lidí z odboru kultury KV KSČ. Když se Pavel objevil na jevišti, jedna z dam a s ní pak ještě další dva lidé z této party se zvedli a odešli. Strašně jsme se tomu smáli.

Ale asi ne dlouho.
Za dva dny jsem byla předvolaná na KV KSČ, kde jsem dělala úplně hloupou, že jsem nevěděla, že si nesmím Pavla Landovského pozvat. Nechali to být, žádné následky to nemělo, protože skutečně nikde nebylo napsané, že nesmí vystupovat.

Po gymnáziu jste pracovala jako úřednice na přepážce ve spořitelně. Bavilo vás to?
Chtěla jsem jít na práva a být soudkyní, ale nedostala jsem se kvůli tomu, z jaké jsem byla rodiny. Ve spořitelně mě to moc bavilo, kdybych nezačala zpívat, zůstala bych tam a myslím, že bych v bankovnictví udělala i kariéru. Na základní škole jsem neměla matematiku ráda, ale ve druhém ročníku na gymnáziu jsem jí přišla na chuť a v bance se mi opravdu líbilo. Navíc tam byla bezvadná parta kolegyň. Dodnes na to ráda vzpomínám.

Se svým postojem ke komunistům a minulému režimu jste chtěla být soudkyní?
V devatenácti, když jsem končila gymnázium, jsem to tak nebrala. Ráda jsem četla detektivky, zajímaly mě vraždy, krádeže, zpronevěry, rozvody. Tenkrát mě vůbec nenapadlo, že bych se třeba musela účastnit nějakých politických procesů. Komunisti to nakonec vyřešili za mě, když mě na školu nevzali.

A jak jste se z bankovní přepážky dostala ke zpívání?
Brácha mi jednou řekl o soutěži Hledáme nové talenty. Shodou okolností se konala v Divadélku pod věží, kde jsem později měla své pořady. Postoupila jsem do finále, ze čtyř děvčat jsem však skončila čtvrtá. Ale tehdy si mě tam vyhlédli lidé z televize a z rádia, kteří mi nabídli další práci. Samozřejmě jsem neodmítla.

Měla jste štěstí. V soukromí už tolik ne. Dvakrát jste se rozvedla. Víte, proč vám vztahy nevycházely?
Nebudu tvrdit, že to byla chyba jen toho druhého, já na tom rozpadu manželství mám také svůj podíl. Když jsem se vdala poprvé, byli jsme s manželem z absolutně rozdílných rodin, každý jsme byli úplně jinak vedeni, vychováváni. Manžel například vůbec neuměl dávat najevo náklonnost, lásku, nikdy mě neoslovil křestním jménem, vždy to nějak obešel. Byl to neosobní vztah. Ale nebyla to jeho chyba, on za to nemohl, byl strašně limitovaný výchovou.

Jak si žena může vzít někoho, kdo ji ani neosloví jménem?
Musíte si uvědomit, že mi bylo dvacet. On zpíval, byl amatérský letec, dělal leteckou akrobacii, uměl o ní nádherně vyprávět, byl to pěkný chlap... Byla to chyba, i když vlastně nebyla. Nemůžu o tom mluvit jako o chybě, protože díky manželství mám dva syny. Po rozvodu jsme spolu dál pracovali, psal pro mě krásné písničky. Stalo se. Byla to zkušenost. Vlastně to byla v mém životě dobrá věc, i když skončila rozvodem.

Marie Rottrová se synem Vítkem
Marie Rottrová se synem Vítkem

Proč jste se tedy nakonec rozešli?
V našem vztahu nebyla láska, nebylo tam to, po čem jsem tehdy toužila, co jsem si představovala. Když jste mladá,samozřejmě toužíte po lásce, potřebujete ji. Manželé jsme nakonec byli deset let, ale poslední dva roky jsme už žili od sebe.

Nakolik ovlivnil patriarchální model z rodiny vaše manželství?
Rodina vás vždycky ovlivní ze všeho nejvíc. Byla jsem vzorná žena, která vařila teplé obědy, večeře. Když se narodili kluci, všechno jídlo jsem jim připravovala sama, nic hotového jsem nekupovala, žádné konzervy nebo přesnídávky. Náš vztah s manželem se sice točil kolem rodiny a muziky, ale to podstatné, láska, to tam chybělo.

Dělala jste v manželství kompromisy?
Dělala, a když jsem je přestala dělat, tak se rozpadlo. Kompromisy jsou důležité, ale musí je dělat oba dva. Jakmile je dělá jen jeden, je to špatně a vztah nevydrží. I když jsou případy vztahů slavných herců a jejich ,neviditelných' žen,které vydržely navzdory tomu, že kompromisy dělala jen jedna strana. Ty ženy nejspíš musely celý život dělat neuvěřitelné ústupky, protože jejich muži většinou byli velcí bonviváni a flamendři. I takové vztahy existují, to je bezmezná, oddaná láska,možná až závislost ženy,která se nechce osamostatnit, vyhovuje jí být odkázána na muže.

Byla byste něčeho takového schopná?
Nevím, to nedokážu říct, protože jsem to nezažila. Možná ano, protože jsem ráda v domácnosti, jsem domácí typ, baví mě vařit, starat se o druhé, mám ráda domácí práce.

Jak jste po rozvodu zvládla kariéru s malými syny?
Musela jsem se začít otáčet, protože jsem byla samoživitelkou. Dokázala jsem to jen díky mamince, bez ní by to nešlo, protože jsem měla i dvacet koncertů do měsíce, k tomu natáčela, jezdila na zájezdy. Taky mi pomáhala tchyně, o prázdninách si brala kluky na chalupu v Jeseníkách, když jsme s kapelou hráli v zahraničí.

Cítíte dneska kvůli tomu vůči synům dluh?
Rozhodně. Nikdy mi nic nevytkli, ale mě to dodnes mrzí. Když jsem byla mladá, dělala jsem kariéru, milovala jsem muziku, vydělávala peníze a šetřila na dům. Tak jsem to nebrala jako nějaký problém. Ale čím jsem byla starší, tím to pro mě bylo bolestivější a horší. Bohužel už se to nedá vrátit.

Odsuzovalo vás okolí za to, že jste syny nechala u maminky?
Mně do očí nikdo nic neřekl. Maminka byla mým velkým fanouškem a na to, že u ní kluci budou, velmi rychle přistoupila. Dokonce jsem jí jednou vyčetla, že mi všechno takhle ulehčila, ale vzápětí jsem si uvědomila, jak jsem nespravedlivá, protože to byla moje zodpovědnost. Ale snažila jsem se koupit dům, kde bychom bydleli všichni společně. To se mi bohužel nedařilo, tak jsem hledala alespoň vhodný pozemek. Tenkrát nebylo lehké stavět, neexistovaly soukromé firmy, lidé si budovali domy sami, což já nemohla. Nakonec se mi podařilo koupit dobrý pozemek a kamarádi, amatérští muzikanti, jeden architekt, druhý stavař, mi pomohli dům postavit.

Vychovávala jste syny přísně,neboje kvůli výčitkám rozmazlovala?
Byli rozmazlení, já jsem rozmazlující člověk. Jednou řeknu, ukliď si to, a když to není, tak to udělám sama. Neumím trvat na svém,neumím dělat dusno,v tomhle jsou rozmazlení, ale jsou i velice zodpovědní.

Jaké to pro vás bylo, když odešli z domu? Odstřihla jste snadno pupeční šňůru?
My jsme ji vlastně nikdy pořádně neodstřihli. Když jsem prodala dům v Ostravě, vyměnila jsem ho za dva pražské byty. Jeden pro sebe a druhý jsem pořídila klukům. Vítek nakonec zůstal v Ostravě a Martin byl pořád umě v bytě. Pak přišel do Prahy i Vítek a oba stejně taky žili hlavně se mnou. I když teď mají každý svoji rodinu, pořád jsme na sebe úzce navázáni. Vítek je u mě každou neděli s rodinou, jezdíme spolu na dovolenou. Martin bohužel žije jedenáctým rokem v Kanadě a já to nemůžu pořád vstřebat. Vadí mi, že ho nemám u sebe, ale na druhou stranu je úspěšný, v práci se mu daří.

Marie Rottrová

Jste teď lepší babička, než máma?
Když Vítek se snachou potřebují pohlídat, nikdy neodmítnu. Odříkám jen kvůli práci, nikdy ne pro vlastní pohodlí. Snažím se. Za Martinem bych měla jezdit častěji, nedávno se mu narodil syn, ale je to příliš daleko. Lákal mě na Vánoce, abychom všichni jeli na Havaj, ale já si nedovedu představit svátky někde v teple u moře. Jsem zvyklá na naše Vánoce.

Jste vyhlášená kuchařka. Pečete vánoční cukroví?
Ráda vařím i peču moučníky, ale na drobné vánoční cukroví nemám tu správnou trpělivosti. Cukroví nepeču.

V prvním manželství vám chyběla láska, v tom druhém nevydařeném to bylo co?
O tom nechci mluvit, je to pryč.

Opouštěla jste muže vy, nebo oni vás?
Já je. (smích)

Je to pro sebevědomí ženy podstatné?
Myslím, že kdyby to bylo naopak, byla bych možná zatrpklá, což nejsem. Zažila jsem jeden vztah, kdy mě muž opustil. Chvilku jsem byla naštvaná, smutná, ale přešlo to. Jsem docela silný člověk, který se z podobných věcí dokáže dostat.

Našla jste na svých rozchodech něco pozitivního?
Vzala jsem je jako součást svého života, která vás nutí neustrnout na jednom místě, všechno je cesta někam. Vlastně jsem taková cestovatelka, která pořád někam putuje.

Po tom posledním rozchodu jste moc necestovala, zůstala jste stát na jednom místě jedenáct let a žila sama. Čím jste si tu mezeru vyplnila?
Psem, stavěla jsem dům, měla jsem kolem sebe kamarády, jezdila jsem do Beskyd za rodinou, měla jsem tu oba syny, hodně času jsem trávila se snachou, zpívala jsem a hlavně jsem byla s maminkou. Když mi pak umřela, začala jsem být hodně smutná, cítila jsem se vykořeněná, scházela mi. V tu chvíli jsem si uvědomila, že potřebuju někoho, komu můžu každý večer doma říct, co se mi stalo, co jsem zažila. Mně zůstal jen pejsek. Častokrát jsem se přistihla, jak mluvím sama se sebou nebo pomyslně s maminkou. Domácnost ve dvou je úžasná věc. Když si dva rozumí, těší se na sebe, povídají si, mají se rádi, dělají si společné plány, tak není nic lepšího.

Proč jste vlastně zůstala tak dlouho bez muže?
Hodně dlouho jsem nikoho nepotřebovala, nikoho jsem nehledala a říkala si, že někdo sám přijde. Ale když jsem šla na nějaký večírek, do společnosti, uvědomovala jsem si, že to tak snadné nebude.

Jak to?
Protože cizí muži mimo náš obor, kde se známe, mají respekt z úspěšných žen.

Je pro ženu těžší, čím je starší, najít si partnera?
Může ho objevit druhý den, ale také za deset let. Obecně je, protože muži jsou zadaní, ženatí. A pak také žena má už určité představy, do kterých málokdo zapadne. Ačkoliv mé představy se nakonec totálně nabouraly. Najednou se v mém životě objevil někdo, kdo podle nich vůbec není, přesto jsem s ním moc spokojená.

Marie Rottrová se svým přítelem
Marie Rottrová se svým přítelem

Čím si vás partner získal?
Svojí vytrvalostí, stál o náš vztah, nenechal se odradit. Byl mi nablízku v určitých momentech, kdy jsem potřebovala vedle sebe někoho mít. Najednou jsem si uvědomila, že on by mohl být ten, o koho se můžu opřít, komu můžu důvěřovat, komu se můžu svěřit, kdo mě bude mít rád. Dal mi lásku, kterou jsem dřív neměla.

Co bylo nejtěžší na tom, když jste po tak dlouhé době zase začala s někým žít?
Překvapivě žádný problém nebyl. Samozřejmě jsem si chvíli nemohla zvyknout na to, že je v mém životě někdo další, ale velice brzo se to zlomilo.

Překvapí vás po tom všem ještě vůbec něco?
V životě už jsem toho zažila dost, ale jsou věci, které mě stále překvapují. Třeba to, že muž dokáže ženě nakoupit oblečení, baví ho to a ještě se trefí do jejího vkusu. Můj přítel pro mě takhle nakupuje. To jsem nikdy předtím nezažila.


Marie Rottrová - doma se svým psem (2002)

Vizitka

- Marie Rottrová (68) se narodila Ostravě.
- Vystudovala gymnázium v Bohumíně. V roce 1960 začala zpívat, přitom pracovala ve spořitelně.
- Od roku 1965 spolupracovala se skupinou Samuel, do roku 1968 s profesionální skupinou Majestic. V té době se začala věnovat soulu a zpívat se skupinou Flamingo.
- Od roku 1981 do roku 1987 měla televizní pořad Divadélko pod věží, kam si zvala hosty.
- Na podzim vydala zatím poslední desku Stopy.
- Ve dvaceti letech si vzala hudebníka Vlastimila Kučaje, má s ním dva syny Vítka (43) a Martina (45). Oba jsou muzikanti.
- Je dvakrát rozvedená. Bydlí v Kolovratech s přítelem, který pracuje pro holandskou zahradnickou firmu.


Albert magazín 12 / 2009

24. prosince 2009 v 14:14 Časopisy

Recept Marie a více se dozvíte -ZDE-


Rottrová: Přítel (52) mé vrásky miluje

24. prosince 2009 v 14:07 Rok -2009-
22.12.2009

Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla žít s mladším mužem.

'Nestárnoucí' zpěvačka s nádherným soulovým hlasem Marie Rottrová (68) přiznává, že si dvakrát nechala operovat víčka a vypnout kůži na krku.
V rozhovoru nám také prozradila, že v soukromí je úplně obyčejná ženská, která ráda pečuje o svou rodinu. Proto je jí líto, že svého nejmladšího vnoučka vídá v současnosti jen přes webovou kameru. Vyrůstá totiž v Torontu.

Jeden z vašich synů žije s rodinou v Kanadě. Stýská se vám?
Moc, ještě jsem si na nepřítomnost syna úplně nezvykla. On sem sice jezdí, i já za ním, ale není to tak, jak by to mohlo být, kdyby bydlel v Evropě. Mám ho z ruky.

Zůstane tam napořád?
Nevím. Zatím se nezdá, že by se chtěl vrátit, ale člověk nikdy neví, jak věci dopadnou. Vloni se mu narodil první chlapeček. Plánovala jsem, že za nimi hned pojedu, ale krátce předtím jsem si zlomila kotník, proto jsem musela cestu skoro o půl roku odložit. Ale nakonec jsem si vnoučka krásně užila.

Nestárnoucí zpěvačka s nádherným soulovým hlasem přiznává, že je v soukromí obyčejná ženská, která ráda pečuje o svou rodinu.

Jeho partnerka je z Kanady?
Ano, je to Kanaďanka, ale původem z Číny.

Domluvíte se s ní?
Já se pořád učím anglicky. To víte, že se s ní nedomluvím plynně ve všem, ale snažím se a každý týden beru hodiny, abych se zlepšovala.

A jak komunikují s vaším vnoučkem rodiče? Anglicky?
Anglicky, ale syn na něj mluví česky, takže snad česky bude umět. A druhá babička ho ještě učí čínsky. Tak doufejme, že z toho nebude mít zamotanou kebulku.

Přiznala jste, že jste na své syny, když byli malí, neměla moc času. Vyčítáte si to?
To víte, že si to vyčítám. Ale minulost nevrátím, proto nemá smysl trápit se tím. Snažím se jim teď všechno vynahradit, jak nejlépe umím.

Máte pocit, že vám unikly jejich nejdůležitější životní kroky?
Určitě. Přišli jsme o spoustu společných chvil.

A tenkrát jste to tak necítila?
Ne. I když taky, ale byla jsem mladá. Měla jsem ráda muziku a strašně ráda jsem zpívala. Bylo to těžké. Moje maminka byla až moc ochotná mi pomáhat, takže jsem péči o kluky nechávala hodně na ní.

Nikdy vám nenaznačila, že byste se syny měla být víc?
Ne, nikdy.

Takže jste moc přísná máma asi nebyla.
Já jsem kluky moc nevychovávala. Nechávala jsem výchově trochu volný průběh, protože mám pocit, že je důležitý příklad a hodnoty, které jsou v rodině. Myslím si, že jsou tím děti formované odmalička. A kolikrát i ty nejlíp vychované utíkají z domova a spustí se. Záleží na přístupu, který člověk zvolí.

A asi i na tom, jestli jste pro ně oporou.
Ano. Děti musejí vědět, že se na vás můžou spolehnout. A podle toho se řídím. Kdykoli můžu, tak vypomůžu. A v tomto ohledu jsem pro ně oporou celý život.

Je o vás známé, že jste dvakrát rozvedená. Momentálně jste ale šťastně zamilovaná...
Teď se mám úžasně.

Váš partner je o 16 let mladší. Cítíte někdy věkový rozdíl?
Ne. Fungujeme spolu, jako bychom byli stejně staří.

Marie Rottrová romanticky korzovala s přítelem podnikatelem Milanem Říhou pod kvetoucími stromy

Býváte ještě v lásce nekritická?
Nekritický už člověk v mém věku není. To ani není možné. Myslím si, že už dokážu odhadnout kvalitu lidí.

V čem se vlastně liší vztah ve dvaceti a v šedesáti?
Když je člověk hodně mladý, je i hodně zaslepený. Ale ve starším věku už bere v úvahu jiné věci a vlastnosti. Má jiná kritéria na vztah. Je to jiné.

Umíte být teď k některým věcem tolerantnější?
Ano. Já jsem byla vždycky docela tolerantní. Nejsem ten typ, který se dokáže zabejčit a prosazovat jen sebe. To ne. Jsem tolerantní. Aspoň se tak cítím.

Nemáte přece jen strach, že vám přítel jednou začne běhat za mladší?
O svoji lásku se přece může strachovat i mnohem mladší partnerka nebo i partner. Musíte věřit! Člověk se nemůže dívat do budoucna tímto způsobem. Kdokoli z nás může onemocnět nebo se může cokoli stát… A jak se říká: "Jestli chceš Pánaboha pobavit, tak si dělej plány." Já bych nikdy v životě neřekla, že budu žít s takhle mladým mužem. Přitom nám to naprosto vyhovuje a sedí a oba se spolu cítíme báječně.

Předtím jste byla jedenáct let sama. Byla to dobrovolná volba?
Mně samota docela vyhovovala, protože jsem měla práci, pejska a rodinu a cítila jsem se spokojená. Zlom nastal, když mně umřela maminka. Najednou jsem se cítila hrozně sama. Ale strašně. Ta mi tak moc scházela, že jsem už někoho potřebovala a vnitřně jsem se na to nachystala, že bych možná s někým mohla začít chodit. Ale nevyhledávala jsem žádný vztah. Byla to náhoda.

Hádám, že i díky nové lásce vypadáte pořád tak báječně. Co ještě pro svůj zevnějšek děláte?
Já toho moc nedělám. Mohla bych dělat víc. Mám dobré geny po mamince i po tatínkovi. Oba vypadali dlouho skvěle. A bratr, který je o dva roky mladší než já, také vypadá velmi mladě. Ale samozřejmě se také udržuji. Hlavně abych moc nepřibírala, i když s tím jsem nikdy velký problém neměla. Můžu jíst, co chci, ale nepřejídám se. Jsem v životě docela střídmá. Jím hodně ovoce a zeleninu a také vařím zdravě. Ale zase ne přehnaně.

A cvičíte pravidelně?
Jen kondičně, pravidelně vůbec ne. Do té doby, než jsem si zlomila kotník, jsem chodila poctivě do tělocvičny. Teď už nechodím, i když vím, že bych měla zase začít. Přemýšleli jsme s partnerem, že bychom začali tančit salsu. To člověka baví víc než cvičení v tělocvičně. Tanec je báječný. Člověk se sice zapotí, ale toto hýbání je takové smysluplnější. Partner je navíc dobrý tanečník a mně to taky docela jde. Musíme si ale udělat čas.

Což asi není tak úplně jednoduché.
Od příštího roku už si začnu více hlídat koncerty a vystupování, abych pro sebe měla víc času.

Co ve volném čase ráda děláte?
Jsem typická žena v domácnosti. Já prostě miluji domácí práce. Pořád peru a žehlím, pořád doma něco dělám. Miluji být doma. Od jara do podzimu jsem neustále na zahradě. To mě hrozně baví. Kompenzuji si tím, jak jsem pořád někde mezi lidmi. Stále jste na pódiu, kde musíte být oblečená, nalíčená, učesaná... Takhle si svážu vlasy do ohonu a jdu pracovat a cítím se úplně skvěle. Také jsem chodila s pejskem na procházky. Ale bohužel už ho nemám. Procházky mi scházejí, proto časem pejska plánujeme. Ale teď ještě ne.

Jak vůbec vnímáte stárnutí?
Není lehké stárnout. Ale zatím nemám čas, abych ho nějak vnímala.

Vadí vám plastiky?
Nic se nemá přehánět. Když něco takového, tak by měly být úpravy uměřené. Nelíbí se mi, když je ženy podstupují opakovaně a čím dál tím víc. Jsou na nich vidět a je to ošklivé. Ale jemné zásahy ano. Když má žena možnost a když se to nabízí, tak proč ne. Já jsem docela pro. Akorát si myslím, že trend zvětšování prsou je poměrně přehnaný. Je to velký zásah do organismu. Kolikrát jsou ženy velmi půvabné i s malými ňadry a nakonec operací půvab ztratí. Najednou jsou někým jiným. Drobné zásahy jsou ale v pořádku, když udělají ženě radost a zvednou jí sebevědomí.

A vyzkoušela jste něco i vy?
Byla jsem dvakrát na očních víčkách. První operace proběhla v osmdesátých letech. Byla jsem tehdy ve Vinohradské nemocnici na oddělení popálenin. A musím říct, že to byla zásadní změna. Když jsem si nechala udělat horní víčka, najednou jsem strašně moc omládla. Oči se rozjasnily, oční okolí bylo mladé. A na očích strašně záleží.

Nestárnoucí zpěvačka s nádherným soulovým hlasem přiznává, že je v soukromí obyčejná ženská, která ráda pečuje o svou rodinu.

Nic dalšího jste nepodstoupila?
Jednou jsem si také nechala vypnout krk. Jinak nic dalšího. Ani žádný botox. Já ho nemám moc ráda. Myslím si, že mimika v obličeji je hrozně důležitá. Nenechala bych si nic takového píchnout. Je to jed. Těžko říct, jestli nemá nějaké následky. A navíc: přítel říkal, že se mu moje vrásky líbí.

Momentálně vám vychází nové album Stopy, kam jste zařadila písničku Žaluzie od Zuzany Navarové. Znaly jste se osobně?
Před osmi lety, když jsem vydávala CD Podívej, mi ona na to cédéčko nabídla dvě písničky, které jsem natočila. A mně ta její muzika, co pro mě napsala, strašně vyhovovala… Samozřejmě jsme si volaly, vedly jsme spolu po telefonu dost dlouhé rozhovory. Byly jsme občas i v čajovně.

Tak to vás taky určitě zasáhl Zuzanin nečekaný odchod. Věděla jste o tom, že byla vážně nemocná?
Nevěděla. Někdo mi sice říkal, že byla na nějaké operaci, ale v jejím okolí se o tom vůbec nemluvilo, proto jsem nevěděla, že byl její stav až tak vážný.

Vy sama jste před revolucí na nějakou dobu přerušila kariéru, když jste se vdala do Německa. Nechyběla vám práce?
Nijak extra. Byla jsem z přemíry koncertů hodně unavená a taky trochu nemocná. Odpočívala jsem, ale po dvou letech po revoluci jsme se vrátili zpátky do Prahy. Manžel byl totiž český emigrant a toužil jít zpátky. A tak jsem začala postupně zase zpívat. Po revoluci to bylo ale těžké. Tenkrát lidi moc nechodili na koncerty, nekupovali desky, česká muzika se v rádiích příliš nevysílala. Lidi si kupovali cizí interprety. Chtěli mít něco, co dřív tady na trhu nebylo. Postupem se ale situace znovu vrátila do normálu. A tak můžeme zase zpívat a koncertovat dál.

Myslíte, že všechno, co se ve vašem životě stalo, se mělo stát?
Asi ano. Myslím, že každý máme svůj osud. Můžeme mu vyjít naproti, ale jinak je nám asi daný.


Rottrová pop umí, ale jde hodně na jistotu

24. prosince 2009 v 13:57 Rok -2009-
21.12. 2009

Nenápadná elegantní dáma českého popu Marie Rottrová vydala po delší době album Stopy, desku ne dokonalou, ale dobrou. Není pochyb o tom, že její dlouholeté příznivce nadchne.

Zpěv Marie Rottrové je stále nesmírně příjemný, uklidňující, střídmý a přesný v emocích. Převážnou část desky tvoří jako vždy balady, např. výborná Žaluzie s náznakem latiny. Příjemná kytara se snaží trefovat do nálady popových desek pozdního Claptona, aranže jsou jemné a vkusné a celé to do sebe skvěle zapadá.

Jen čtvrtá píseň Nebyla láska Rottrové nesedla. Skladba, která velmi těžkopádně usiluje o tanečnost, je korunována brutálním klišé v podobě rýmu "láska-sázka", za který by se měli autoři bičovat. Už chybí jen "láska-páska".

Texty jsou jinak stoprocentní romantika ze staré školy, nic proti tomu, ale upřímně řečeno, chvílemi zazní i vyčpělejší metafory. Aby nedošlo k nedorozumění, Stopy nejsou špatná deska, v rámci domácí popové scény je dokonce velmi dobrá, přece jen ale dost předvídatelná, zejména v textech, a některé náročné posluchače to může kapku nudit.


Marie Rottrová: V SuperStar se mi moc líbil Honza Bendig a Martin Chodúr!

24. prosince 2009 v 13:48 Rok -2009-
13.12.2009

Východní Čechy /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Česká stálice popu říká, že někdy udělá písničku hned, jindy se ale trápí. Se svými vánočními koncerty právě brázdí republiku... Dlouhých osm let čekali fanoušci této zpěvačky nedočkavě na další CD. Neuhasínající hvězda české hudební scény, rodačka z Ostravy Marie Rottrová se vryla do srdcí fanoušků a nechala v nich stopy stejně tak, jak příznačný nese název její nové album, které se jmenuje právě Stopy. Ačkoliv neplní denně stránky bulvárních časopisů, je stále oblíbená a lidé na ni nezapomínají. Její neotřelý styl okouzlí každou věkovou kategorii. Skutečná hvězda na sebe upozorní právě zpěvem, který tato dáma, často přezdívaná Lady soul, zvládá s nadhledem. V těchto dnech putuje po sálech v republice se svým vánočním programem.

Proč trvalo tolik let, než se vaši fanoušci dočkali další desky?
Prostě, neměla jsem písničky, nechala jsem to běžet. Sbírala jsem je po celou dobu a nechala jsem to dozrát.

Vaše nové album nese název Stopy, má to mít nějaký skrytý význam?
Je to podle duetu Stopy. Říkali jsme si, že to bude pěkný název pro album. Výrazný a výstižný, také víceúčelový. Mám ráda jednoduché názvy desek. Vlastně mé desky vždy měly jednoduchý název.

V čem je název alba víceúčelový?
Je tam stopa po Zuzaně Navarové, která mi před šesti lety, krátce před tím, než zemřela, dala tuhle písničku. Také jsou tam vzpomínky na mého zesnulého manžela, který zemřel před dvanácti lety. Vyhledali jsme v archivu jeho písničky s texty Jarka Nohavici.

Co říkáte na vývoj české hudební scény? Máte nějakého oblíbence z těch mladších?
Líbí se mi v SuperStar Martin Chodúr a také se mi moc líbil Honza Bendig.

Když jsme u té SuperStar, jak se vám líbila interpretace vaší písničky Lásko, voníš deštěm v podání Leony Šenkové?
Líbila, bylo to trošku jiné, ale moc pěkné.

Zpívala jste v nejrůznějších prostředích, jsou vám bližší velké sály, nebo spíše menší, kde bývá komornější atmosféra?
Mám ráda velké sály, a ještě raději zpívám venku.

Jaké je v krajích publikum? Vnímáte nějaké rozdíly, když brázdíte celou republiku?
Občas ano, na Moravě je trošku jiná mentalita a na Slovensku také, je to tam takové živější než v Čechách.

Přemýšlela jste někdy o tom, že byste nazpívala album v angličtině?
Nepřemýšlela, možná časem pár písní v angličtině zařadím, ale celé album určitě ne.

Zkusila jste někdy odpovídat na názory čtenářům prostřednictvím chatu? Je vám blízký tento způsob?
Určitě, nedávno jsem chatovala u společnosti, která mi vydala desku. A také doma pro týden.cz.

Která z vašich písní vám nejvíce přirostla k srdci?
Lásko, voníš deštěm. (smích)

Sama si skládáte texty, podle čeho vybíráte, kterou píseň otextujete?
Když se mi nějaká melodie dostane do rukou, moc se mi líbí a začnou mě napadat slova, tak ji otextuji sama.

Sledujete, zda vaše hudba zajímá i mladší publikum?
To určitě ano, vidím to častokrát na festivalech, že se má hudba líbí i mladým lidem.

Hrajete často na festivalech?
Vzhledem k faktu, že festivaly bývají hlavně o prázdninách, tak je to se mnou složité. Zpívám první týden v červenci a poslední týden v srpnu, jinak si prázdniny nechávám volné.

V poslední době jsou moderní duety stálice versus moderní hudba, napadla vás někdy tato myšlenka?
Oslovil mě Ondřej Ruml, jestli bych s ním nenazpívala písničku, zatím jsem mu neodpověděla.

Máte kolem sebe mnoho různých textařů, některé písně jste si otextovala i zhudebnila sama, co je podle vás těžší?
To je tak nějak stejné, někdy člověk udělá písničku hned a někdy se s tím dlouho trápí. Záleží na tom, v jakém je zrovna člověk rozpoložení.

Mají pro vás větší váhu skladby, které jste si složila sama?
Písničky, které jsem složila, pro mě nemají větší váhu, nejvíc pro mě znamenají samozřejmě ty dobré.

Současné koncerty jsou nazvány vánočními, jak vnímáte atmosféru Vánoc?
Ta atmosféra se dělá strašně brzy. My máme ale pěkný vánoční koncert a doufáme, že tím publikum potěšíme.

Získala jste jedenácté místo v anketě Český slavík, jaký máte názor na soutěže tohoto typu? Jste na taková ocenění pyšná?
To ocenění je pěkné. Myslím, že mám fanoušky, kteří mi posílají hlasy, ale bohužel se stávají i takové případy, kdy se v tom švindluje. Takže to nelze brát úplně vážně.

Vánoční putování Marie Rottrové (i Pavla Bobka a dalších účinkujících) uzavře pražský koncert v Národním domě na Vinohradech. Uskuteční se 18. prosince.





Marie Rottrová: Rozchody jsou součást mého života

21. prosince 2009 v 12:45 Rok -2009-
20.12.2009

Marie Rottrová
Marie Rottrová zpívá už více než čtyřicet let. Vždycky elegantní, s projevem učitelky etikety. V soukromí se jí však moc nedařilo. Dvakrát se rozvedla, pak byla jedenáct let sama. Teď žije s přítelem.

S prvním manželem pocházeli oba z absolutně rozdílných rodin. Manžel například vůbec neuměl dávat najevo náklonnost, lásku. Nikdy mě neoslovil křestním jménem, vždy to nějak obešel," svěřila se zpěvačka. Jejich vztah byl prý neosobní a ona ví, že to nebyla manželova chyba. "Byl strašně limitovaný výchovou," říká.

Tehdy jí bylo dvacet. Vlastík Kučaj zpíval, jako amatér se věnoval letecké akrobacii, uměl o ní nádherně vyprávět, byl to pěkný chlap. Díky manželství s ním má Marie Rottrová dva syny. Po rozvodu spolu dál pracovali, psal pro ni krásné písničky. Rozešli se, protože ve vztahu podle zpěvačky chyběla láska. Žili spolu deset let, ale poslední dva roky už od sebe.

Kariéra nebo výchova

Kariéru i výchovu synů zvládla prý hlavně díky mamince. "Bez ní by to nešlo," vzpomíná. Zpěvačka měla i dvacet koncertů do měsíce, k tomu natáčela a jezdila na zájezdy. Když s kapelou zpívala v zahraničí, kluky si brala tchyně na chalupu v Jeseníkách. Ačkoliv jí synové nikdy nevytkli, že zpívala a nebyla s nimi, ji samotnou to dnes mrzí.

"Když jsem byla mladá, dělala jsem kariéru, milovala jsem muziku, vydělávala peníze a šetřila na dům. Tak jsem to nebrala jako nějaký problém. Ale čím jsem byla starší, tím to pro mě bylo bolestivější a horší. Bohužel už se to nedá vrátit."

O druhém manželství mluvit nechce. "To už je pryč," říká. Ale opět to byla ona, kdo partnera opustil. "Myslím, že kdyby to bylo naopak, byla bych možná zatrpklá, což nejsem. Přesto jeden vztah, kdy ji muž opustil, zažila. Chvilku byla prý naštvaná, smutná, ale přešlo to. "Jsem docela silný člověk, který se z podobných věcí dokáže dostat," tvrdí a rozchody bere jako součást svého života, která vás nutí neustrnout na jednom místě.

Dal mi konečně lásku

Přesto zůstala po druhém rozvodu podle svých slov "stát". Jedenáct let žila sama. Teprve když jí zemřela maminka, cítila se najednou vykořeněná. "Scházela mi. V tu chvíli jsem si uvědomila, že potřebuju někoho, komu můžu každý večer doma říct, co se mi stalo, co jsem zažila." Má za to, že najít ve zralém věku partnera, je už pro ženu těžké, protože muži jsou zadaní a ženatí. A žena má už také určité představy, do kterých málokdo zapadne.

"Mé představy se nakonec ale totálně nabouraly. Najednou se v mém životě objevil někdo, kdo podle nich vůbec není, přesto jsem s ním moc spokojená," usmívá se zpěvačka. Najednou byl nablízku muž ve chvílích, kdy vedle sebe někoho potřebovala. A Marie Rottrová si uvědomila, že on by mohl být ten, o koho se může opřít, komu může důvěřovat, komu se může svěřit, kdo ji bude mít rád. "Dal mi lásku, kterou jsem dřív neměla."

Zažila už v životě dost, ale ví, že ji stále něco může překvapit. "Třeba to, že muž dokáže ženě nakoupit oblečení, baví ho to a ještě se trefí do jejího vkusu. Můj přítel pro mě takhle nakupuje. To jsem nikdy předtím nezažila."

Vizitka

- Marie Rottrová (68) se narodila Ostravě.
- Vystudovala gymnázium v Bohumíně. V roce 1960 začala zpívat, přitom pracovala ve spořitelně.
- Od roku 1965 spolupracovala se skupinou Samuel, do roku 1968 s profesionální skupinou Majestic. V té době se začala věnovat soulu a zpívat se skupinou Flamingo.
- Od roku 1981 do roku 1987 měla televizní pořad Divadélko pod věží, kam si zvala hosty.
- Na podzim vydala zatím poslední desku Stopy.
- Ve dvaceti letech si vzala hudebníka Vlastimila Kučaje, má s ním dva syny Vítka (43) a Martina (45). Oba jsou muzikanti.
- Je dvakrát rozvedená. Bydlí v Kolovratech s přítelem, který pracuje pro holandskou zahradnickou firmu.

Čtěte v pondělním
magazínu ONA DNES

O výchově synů, o módě a politice i o tom, že doma klidně chodí i v teplácích. Celý rozhovor se zpěvačkou Marií Rottrovou čtěte v pondělní příloze ONA DNES.


---iDnes.cz---

Česká stálice: Někdy udělám písničku hned, jindy se trápím

11. prosince 2009 v 23:14 Rok -2009-
10.12.2009

Havlíčkův Brod - Dlouhých osm let nedočkavě čekali fanoušci této zpěvačky na další CD.
Marie Rottrová patří bezpochyby k českým hudebním stálicím a její písně poslouchá jak starší, tak mladší generace. Jak sama tvrdí, pozná to hlavně na festivalech.

Neuhasínající hvězda české hudební scény, rodačka z Ostravy Marie Rottrová, se vryla do srdcí fanoušků a nechala v nich stopy stejně tak, jak příznačný nese název její nové album (jmenuje se právě Stopy, pozn. autora). Ačkoliv neplní denně stránky bulvárních časopisů, je stále oblíbená a lidé na ni nezapomínají. Její neotřelý styl okouzlí každou věkovou kategorii.

Skutečná hvězda na sebe upozorní právě zpěvem, který tato dáma, často přezdívaná lady soul, zvládá s nadhledem. Nedávno se v KD Ostrov představila i brodskému publiku se svým vánočním programem.

Proč trvalo tolik let, než se vaši fanoušci dočkali další desky?
Prostě, neměla jsem písničky, nechala jsem to běžet. Sbírala jsem je po celou dobu a nechala jsem to dozrát.

Vaše nové album nese název Stopy, má to mít nějaký skrytý význam?
Je to podle duetu Stopy. Říkali jsme si, že to bude pěkný název pro album. Výrazný a výstižný, také víceúčelový. Mám ráda jednoduché názvy desek. Vlastě mé desky vždy měly jednoduchý název.

V čem je název alba víceúčelový?
Je tam stopa po Zuzaně Navarové, která mi před šesti lety, krátce před tím, než zemřela, dala tuhle písničku. Také jsou tam vzpomínky na mého zesnulého manžela, který zemřel před dvanácti lety. Vyhledali jsme v archivu jeho písničky s texty Jarka Nohavici.

Co říkáte na vývoj české hudební scény? Máte nějakého oblíbence z těch mladších?
Líbí se mi v SuperStar Martin Chodúr a také Honza Bendig.

Když jsme u té SuperStar, jak se vám líbila interpretace vaší písničky Lásko, voníš deštěm v podání Leony Šenkové?
Líbila, bylo to trošku jiné, ale moc pěkné.

Zpívala jste v nejrůznějších prostředích, jsou vám bližší velké sály, nebo spíše menší, kde bývá komornější atmosféra?
Mám ráda velké sály, a ještě raději zpívám venku.

Jaké je na Vysočině publikum? Vnímáte nějaké rozdíly, když brázdíte celou republiku?
Občas ano, na Moravě je trošku jiná mentalita a na Slovensku také, je to tam takové živější než v Čechách.

Přemýšlela jste někdy o tom, že byste nazpívala album v angličtině?
Nepřemýšlela, možná časem pár písní v angličtině zařadím, ale celé album určitě ne.

Zkusila jste někdy odpovídat na názory čtenářům prostřednictvím chatu? Je vám blízký teto způsob?
Určitě, nedávno jsem chatovala u společnosti, která mi vydala desku. A také doma pro týden.cz.

Která z vašich písní vám nejvíce přirostla k srdci?
Lásko, voníš deštěm. (smích)

Sama si skládáte texty, podle čeho vybíráte, kterou píseň otextujete?
Když se mi nějaká melodie dostane do rukou, moc se mi líbí a začnou mě napadat slova, tak ji otextuji sama.

Sledujete, zda vaše hudba zaujímá i mladší publikum?
To určitě ano, vidím to častokrát na festivalech, že se má hudba líbí i mladým lidem.

Hrajete často na festivalech?
Vzhledem k faktu, že festivaly bývají hlavně o prázdninách, tak je to se mnou složité. Zpívám první týden v červenci a poslední týden v srpnu, jinak si prázdniny nechávám volné.

V poslední době jsou moderní duety stálice versus moderní hudba, napadla vás někdy tato myšlenka?
Oslovil mě Honza Ruml, jestli bych s ním nenazpívala písničku, zatím jsem mu neodpověděla.

Máte kolem sebe mnoho různých textařů, některé písně jste si otextovala i zhudebnila sama, co je podle vás těžší?
To je tak nějak stejné, někdy člověk udělá písničku hned, a někdy se s tím dlouho trápí. Záleží na tom, v jakém je zrovna člověk rozpoložení.

Mají pro vás větší váhu skladby, které jste si složila sama?
Písničky, které jsem složila, pro mě nemají větší váhu, nejvíc pro mě znamenají samozřejmě ty dobré.

Brodský koncert byl nazván vánočním, jak vnímáte atmosféru Vánoc?
Ta atmosféra se dělá strašně brzy. My máme ale pěkný vánoční koncert a doufáme, že tím publikum potěšíme.

Získala jste jedenácté místo v anketě Český slavík, jaký máte názor na soutěže tohoto typu? Jste na taková ocenění pyšná?
To ocenění je pěkné. Myslím, že mám fanoušky, kteří mi posílají hlasy, ale bohužel se stávají i takové případy, kdy se v tom švindluje. Takže to nelze brát úplně vážně.


Marie Rottrová chce zanechat Stopy

4. prosince 2009 v 17:05 Rok -2009-
3.12.2009

Zpěvačka Marie Rottrová

Praha - Marie Rottrová po osmi letech vydala CD. Osmileté čekání je podle ní výsledkem její lenosti a golfu, kterému se věnuje její syn a zároveň producent Vítek Rotter. Nové album se jmenuje Stopy a podílel se na něm také první manžel Rottrové Vlastimil Kučaj, který přispěl staršími písněmi Čaje o páté a Stín v záclonách s texty Jarka Nohavici. Autorem titulní skladby Stopy je baskytarista Filip Benešovský ze skupiny Neřež, se kterou nyní Rottrová spolupracuje.

"Já nechávám věci plynout, do ničeho se nehrnu," podotkla také k dlouhé nahrávací pauze Rottrová. "Nikdy jsem folk moc neposlouchala, ale zpívat písničky Jarka Nohavici, Zdeňka Vřeštála a Jaroslava Wykrenta se mi moc líbí," podotkla Rottrová, která na nové album nazpívala i písničku Žaluzie od zesnulé Zuzany Navarové. "Je to asi 6 let, co mi Zuzana tu písničku dala, krátce před její smrtí. Písnička celé roky ležela v šuplíku a nyní nastala ta její chvíle," doplnila zpěvačka.

Na CD jsou i texty od Heleny Sorrosové, která texty píše jak pro sedmašedesátiletou Rottrovou, tak pro devětadvacetiletou dceru Lucii Vondráčkovou. "Pokud píšu pro lidi mé věkové kategorie, tak se do toho díky zkušenostem lépe dokážu dostat, jako v případě Marušky, zatímco když píšu pro mladší interprety nebo pro bigbít, tak je pro mě zvláštní se trefovat do jejich světů," řekla textařka, která spolupracovala například s Helenou Vondráčkovou, Karlem Zichem, Petrou Černockou, Karlem Gottem i skupinou Argema. Píše texty i pro skladby manžela Jiřího Vondráčka, bratra Heleny Vondráčkové.

V anketě Deska roku se Rottrová loni objevila na druhém místě s albem Všechno nejlepší, které sice vydala už v roce 2003, ale ještě předloni se ho prodalo 8618 kusů. Hudební kritici ji oceňují jako zpěvačku s nezaměnitelným hlasem, kvalitním hudebním frázováním a citem pro vkusný repertoár. Kariéru začínala v šedesátých letech v ostravských kapelách Samuel, Majestic a Flamingo (později Plameňáci). Jednou z nejznámějších skladeb Rottrové se stala tuzemská verze písně She's Gone skupiny Black Sabbath, kterou Nohavica otextoval jako Lásko, voníš deštěm.

První dlouhohrající desku se skupinou Flamingo vydala Rottrová v roce 1970, zpívala na ní s Petrem Němcem. Po jejím úspěchu spolupracovala se všemi velkými tanečními orchestry oné doby a textaři Jiřinou Fikejzovou, Jaroslavem Wykrentem a později Jaromírem Nohavicou. V osmdesátých letech přesídlila do Prahy, kde nyní žije se svým partnerem. Přesto je s rodnou Ostravou stále spojována. V poslední době úzce spolupracuje s Vítem Sázavským a Zdeňkem Vřeštálem ze skupiny Neřež.

Je naděje, že další album vyjde dříve než za dalších osm let. Zpěvačka v rozhovoru pro ČT24 totiž prozradila, že dost písní se na stávající CD nevešlo, neboť se tam nehodily dramaturgicky, a je tedy možné, že v nejbližší době vyjde nové album Marie Rottrové.

Stopy

Video-rozhovor s Marií naleznete -ZDE-