Písničky si vybírám srdcem

5. září 2009 v 20:25 |  Rok -2009-
16. 03. 2009

MR
Marie Rottrová chystá novou desku

Marie Rottrová by ráda méně a přitom má stále více. Tři kapely, se kterými neustále plní sály, připravuje novou desku, její nahrávky jdou stále na dračku a nedávno se vrátila z návštěvy svého syna Martina, který žije v Torontu.

Paní Marie, stála byste o to mít svůj pravidelný prostor někde v divadle?

Ani ne. Já si chci občas v Praze udělat pěkný velký koncert, protože mám dvě kapely, se kterými můžu hrát ve velkých sálech, takže by mi bylo líto se nějak rozmělňovat na malých scénách. Loni jsme dali opět dohromady ostravské Flamingo... a musím říct, že v Ostravě se dělá pořád skvělá muzika.

Jste stále pohromadě s bývalými spoluhráči?

Bohužel jsou tam už jenom tři, ostatní party hrajou mladí kluci, protože dva nejdůležitější muzikanti - Láďa Figar a Richard Kovalčík - již zemřeli. Ale je tam například baskytarista Ivan Kožušník, saxofonista Rudolf Březina, který dělá kapelníka, trumpetista Luděk Emanovský a jako hosté s námi jezdí Jaroslav Wykrent a Petr Němec. Zpíváme krásné duety, které jsme spolu kdysi natočili, a když jsme hráli nedávno v Hybernii, přišla i Věra Špinarová, kapela hrála jako bozi, takže jsme z toho měli všichni skvělý pocit.

Jedná se tedy o stálou spolupráci, která prostupuje celý váš život?

Nene, my jsme se opět spojili teprve před dvěma lety, když mělo Flamingo čtyřicet let výročí od svého vzniku, k tomu jsme dali dohromady koncertní turné, a protože to mělo velký úspěch, pokračujeme v tom dál. Máme tak šest koncertů do roka, čili jsou to spíše takové bonbonky. Jinak jezdím také se skupinou Neřež a pak mám ještě třetí kapelu. Jedná se o Septet plus Dalibora Kaprase, kde je pět dechových nástrojů a dvě vokalistky, a to je také prima. S každou kapelou máme trochu jiný repertoár, tím pádem nevznikají žádné "ponorkové nemoci" a ani já nemám pocit, že bych pořád zpívala to samé.

MR
Marii doprovázejí tři různé kapely

Zrovna nedávno někde v televizi vyhlašovali, že máte druhou nejprodávanější desku v Čechách...

...a to je přitom trochu absurdní, protože ta deska je stará šest roků, pořád se dobře prodává a já tomu sama nemůžu uvěřit. (smích) Tak to mám asi publikum, které moc nevypaluje, které ten nosič považuje za nějaké dílo....

..ale deska přece JE umělecké dílo!

Můj syn Martin mi říkal, jaká je teď v Kanadě velká móda vinylových desek, takže desky se vracejí v exkluzivní podobě, budou drahé, bude jich jen pár kusů a to je fajn. Já také už asi pět let slibuju novinkové cédéčko a už ho mám skoro pohromadě. Budu tam mít i písničku od Zuzanky Navarové, která mi ji nabídla, a je to jeden z jejích posledních textů, ve kterém se možná odráží nějaká její předtucha, co s ní asi bude... a já beru jako svoji povinnost ji tam zařadit. Je zajímavé, že sama jsem nikdy neposlouchala folkovou muziku a přitom vlastně zpívám písně folkových autorů - Wykrent, Nohavica, který mi napsal neuvěřitelných třiadvacet textů...

Od něj pochází ten váš krásný text Lásko voníš deštěm na hudbu Black Sabbath. Koho to tenkrát vůbec napadlo?

Mě to napadlo. Byla jsem tenkrát na festivalu rozhlasových stanic v Lublani, vracela jsem se, v peněžence ještě pár drobných, a tak jsem na letišti mým klukům v pubertě koupila malou desku Black Sabbath. A na druhé straně toho hitu byla právě píseň She´s gone, která vůbec nebyla hit a ani oni to již také nikdy nehráli. No a já jsem si doma tu druhou stranu poslechla a zůstala jsem úplně paf, jak se mi ta píseň šíleně líbila. Nejdřív jsem ji nabídla Petru Němcovi, ten ji ale nechtěl, a tak jsem se rozhodla, že ji nazpívám sama, a dala jsem ji Jarkovi k otextování. Tomu se naopak líbila, a tak to vzniklo.

Takže si písně vybíráte pouze srdcem?

Jedině pocitově. Je zvláštní, že jsem třeba nikdy moc neinklinovala k francouzským šansonům, až pak přišla Jiřina Fikejzová, zahrála mi pro mě neznámou píseň Je sui malade, a tak vznikla píseň To mám tak ráda. Další byla od Charlese Aznavoura, ale až poté, co jsem ji slyšela zpívat Raye Charlese, a řekla jsem, ježíš, to je krásný, to chci zpívat, a tak pro mě Jiřina napsala píseň Máma. Já jsem začínala s bigbítem a se soulem nebo rhythm´n´blues - to byla moje muzika, ale pak přišly časy, kdy nám řekli, že nemůžeme točit jen cizí věci, že musíme dělat hlavně české písničky. Limitovalo se i vysílání cizích skladeb, a teď co s tím? Soul tady nikdo nepsal, blues taky moc ne, tak jsem si musela začít vybírat věci od českých autorů. Ale stojím si za vším, co jsem udělala.

A napsala jste si nějaké texty sama?

Ano, ale napsala jsem si vždy buď muziku, nebo text, nikdy celou písničku. Buď se objeví silná muzika, na kterou mě začnou napadat slova, nebo naopak. Jednou to bylo taky na muziku mého syna Vítka, píseň Pozemskej ráj, a ta nám, myslím, vyšla pěkně. Začínala: Je nedělní ráno...chtěla jsem, aby se jmenovala Nedělní ráno, ale to už má přece Pavel Bobek. (smích)

Ale ten by chtěl být "v chodníku kvádrem žulovým"... a co vy?

Já jsem ráda tím, čím jsem, a nedělní ráno si užívám. Někdo říká, že je neděle hrozná, ale já ji opravdu beru jako den odpočinku. Kromě vaření také nic jiného nedělám, ani nezpívám. Nechávám si ji pro rodinu, pro sebe, zajdu si do kostela na mši... a takhle neděli praktikuju už léta letoucí.

MR
Vrátí se Marie do televizního šoubyznysu?

Rodina, manželství... jak moc je pro vás důležitá osobní svoboda?

Pro umělce je svoboda úplně ze všeho nejdůležitější. V tvorbě nebo v životě... Hodně muzikantů doplácí na svoje vztahy, protože spousta manželek a přítelkyň žárlí. Je pravda, že dívky se na muzikanty lepí, a dále je tam nebezpečí alkoholu, takže si ty svoje muže hlídají a já se tomu ani nedivím. (smích) Dva roky teď žiju s partnerem, a přesto se cítím svobodná a tak by to mělo být. Jedenáct let jsem žila sama, střídavě s maminkou, se kterou jsme si byly blízko a po její smrti jsem se cítila čím dál hůř, jakoby vykořeněná, neměla jsem si s kým popovídat. Mámu vám děti nenahradí, zvlášť ne kluci. Pro ty jsem tady spíš já a mohou za mnou kdykoli přijít. Za Martinem v Kanadě jsem byla zatím třikrát, teď se jim narodilo první dítě...

Vy jste také nějakou dobu žila v zahraničí, jaké to bylo?

Byla jsem, ale jen na dva roky. Manžel byl emigrant v Německu, takže hned, jak to šlo, jeli jsme zpátky. Byla jsem v té době hodně vytížená, unavená z neustálého koncertování, hráli jsme pětidenní šňůry a vždycky"dvojáky", měli jsme dvacet koncertů do měsíce a já jsem na tom byla tak, že jsem třeba začala zapomínat texty. Když pak jeden koncert dopadl tak katastrofálně, že jsem si nevzpomněla ani na jediné slovo z žádné své písničky, musela jsem zrušit koncert. Zinscenovala jsem žlučníkový záchvat a zavolala doktora z Lázní Jeseník, aby mi píchl injekci. Co byste dělala vy? Pravdu by vám nikdo neuvěřil! Byla jsem na tom špatně fyzicky i psychicky. Říkala jsem si: to je konec, musím s tím přestat! Pak jsem se ale seznámila s tímhle pánem a přišlo mi to jako dar z nebe. S manželem jsem si to pak užívala: v anonymitě, jen nakupování, uklízení, jezdili jsme na výlety, nádhera.

V osmdesátých letech jste mívala velmi úspěšný pořad Divadélko pod věží... nepřemýšlíte o nějakém novém televizním pořadu?

Měla jsem nějaké nabídky před časem, ale pro mě je to uzavřená etapa a do současného televizního šoubyznysu nechci vůbec. Občas se na televizi podívám, možná abych viděla, jak je to ubohé. (smích) Nechci nikoho urazit, ale dřív zábava povznášela, byla inteligentnější, ať to byl Šimek, Sovák, Menšík... Dneska se ale bohužel televizní zábava přizpůsobila úrovni plebejské vrstvy národa a podle mě by měl umělec v lidech vzbuzovat něco vyššího. A také už chci raději trochu méně pracovat a více žít.

Zpěvačka Marie Rottrová, nar. 1941 v Ostravě-Hrušově. Vystudovala gymnázium v Bohumíně, v roce 1960 vyhrála soutěž talentů, spolupráce s Ostravským rozhlasovým orchestrem a s dalšími soubory, nejvíce se věnovala stylu "soul", první hit: Kůň bílý, časté účinkování v televizi, pozvolné získávání přízně posluchačů, v letech 1981-87 vlastní TV pořad Divadélko pod věží, největší úspěchy a spolupráce se skupinou Flamingo a Orchestrem Gustava Broma, zahraniční turné (Německo, Švýcarsko, Kuba, Polsko atd.), vydala rozsáhlou řadu alb.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.